Pokračování příběhu Atlase a Lily…..autorčinou výhodou určitě je, že umí úžasně psát, o tom žádná. Bohužel za mě „vynucené“ pokračování nesplnilo ten kýžený efekt a účel. Kniha mi přijde bez děje a srdečně mě to taky nikterak nezasáhlo. Nehledě na fakt, že jsem musela hooodně v paměti pátrat o čem všem byl první díl. Naštěstí to netrvalo dlouho a mozkové závity naskočily :-D První díl byl pecka srdeční záležitost. Co se týče druhého dílu, tak tam za týden nebudu vědět o čem byl. Atlas je takový princ na bílém koni…víc takových .-)

Já jsem od knížky dostala, co jsem očekávala. Nejsem zklamaná. Námi to končí byla knížka, která mě hodně zasáhla a rezonovala ve mně i dlouho po přečtení, takže jsem v druhém díle naskočila do rozjetého vlaku. Postavy jsem důvěrně znala. Kniha byla opět velmi realistická v tom, že rozvodem peklo nemusí vůbec končit. V prvním díle jsem soucítila s Rylem, přišel mi jako postava opravdovější. Narozdíl od až příliš dokonalého Atlase. Takových Rylů je na světě spoustu, i když doufám, že většina to ukočíruje bez násilí. Trochu mě mrzelo, že v tomto díle už z Ryla udělala autorka čistě zápornou postavu. Překážku ve štěstí druhých, jako by na něm nebylo vůbec nic dobrého. Ve skutečnosti měl pravdu. On byl vždycky druhý. Lili se vzpomínek na Atlase nikdy nevzdala a Ryle byl jen náhradník. Nikdo nechce být pro svého partnera v srdci ten druhý. Čímž samozřejmě nijak neomlouvám jeho chování. Nemůžu se nepozastavit nad tím, že v dark romancích hrdinům jako je Ryle fandíme. Jsou to ale pohádky a i když je na začátku hrdina násilnický k ženě, nakonec jí se stejnou vášní miluje a naopak chrání. Ve skutečném životě násilnický člověk násilnickým zůstane. A ani moc nevěřím tomu, že by je někdo donutil chodit na terapie.