Nadace a Říše

Musím říct, že po nejistém začátku v podobě první knihy, u které jsem navíc zapomněl zmínit, že je více politická, než by musela být, jsem zažil obrovskou vlnu nadšení v podobě druhého dílu pojmenovaného jako Nadace a Říše. Kniha se skládá ze dvou příběhů, tudíž už počet postav je výrazně omezen a příběh začíná dávat ucelenější smysl. První příběh se ještě nese v duchu první knihy. Boje mezi Nadací a Říší, do toho kopa politiky...ale začal jsem tomu přicházet postupně na chuť. Druhý příběh je pak o Mezkovi a to byl teda totální nářez. Ten jsem si užíval od začátku do konce a i když jsem tušil, tak závěr mě absolutně uhranul. Pět hvězd a nadšení exponenciálně roste, takže šup na třetí díl...:-)

Druhý díl série o pomíjivosti všech velkých říší. Dosáhnou svých hranic a zhroutí se. Jejich následovníci a dobyvatelé se postupně stanou přesně těmi, které porazili. Asimov popisuje pád impéria trvající stovky let, příběhy lidí které posunují děj dopředu se střídají, možná i proto chyběly v prvním dílu více prokreslené charaktery postav. Ve druhé knize je to jinak, po celkem klasické úvodní části, kde je další krize Nadace opět sama vyřešena neúprosnými zákony psychohistorie, přichází část druhá. A tady nám Asimov na smutném a temném příběhu Mezka přináší živé postavy, které se s dějem vyvíjejí a o které se můžeme bát a fandit jim až do očekávaného a mrazivého konce. Výborný druhý díl v sérii která si svoji pověst klasiky plně zaslouží, ten příběh má mnohem víc věcí k zamyšlení, než se na první pohled zdá.