Nad českými zeměmi slunce nezapadá

Vím, že Honza Kotouč je machr na military/space operu, ale tenhle jeho krok do alternativní minulosti, kde je po globální katastrofě Česko-Slovenské království jedna z významných námořních velmocí, se ukázal jako skvělý tah. V první úvodní knize čtenáře moc neunavuje ohraným vojenským výcvikem (spíše je to jen okrajová záležitost, zdokonalování v letecké taktice špičkových pilotů) a jde rovnýma nohama do konfliktu námořních mocností. Námořní bitvy i zákulisní špionské a politické hry ani na okamžik nenudí. Autor vytvořil skvělý funkční svět, kde i vlastenecké srdce zaplesá, nezbývá mi než smeknout.

Musím autora pochválit za jeho fantazii, stvořil opravdu zajímavý propracovaný alternativní svět do kterého se má představivost hned zapojila a já fandil Česko-slovenské flotile aby ten střet proti Rusům zvládly. Mám jedinou výtku, v knize by mohly být více propracovanější mapy.

Jak mě nadchly kulisy alternativního světa, tak zklamala prvoplánovost zápletky. Kdyby šlo o autorův první román, neřeknu ani popel, ovšem začátečníkem už Jan Kotouč není nějaký pátek. Čekal jsem tedy něco víc než schéma, ve kterém je asi tolik inovace, jako v silvestrovském televizním vysílání. Což ještě zhoršuje ústřední motiv, o kterém z reálné historie všichni víme, kam přesně směřuje. Když ale opomenu odbytou koncepci, má kniha všechny propriety k pobavení, hledáte-li odpočinkovou námořní militárku. Stylistika nekomplikovaná, charaktery jasně dané, děj plynoucí v přesně vyznačených kolejích. Největší předností je samozřejmě prostředí, které potěší každého se lvíčkem vytetovaným na prsou. Netradiční uspořádání Evropy první poloviny 20. století má své kouzlo už od katastrofy zvané Velká bouře, která změnila tvář matičky Země. Jak jsou však karty nádherně rozdané, samotná hra už trochu skřípe, především kvůli neobratnému politickému zjednodušování a žoviální armádní familiérnosti.