Na smrt

Nějak nevím, co k téhle knize napsat. Karikovo knihy mám hodně ráda, a podle hodnocení jsem očekávala, že i tahle bude dobrá. Koupila jsem si ji i přes to, že knihy o holokaustu nevyhledávám. A předčila veškerá má očekávání, je výborná. První část mě bavila trochu víc, doba před válkou i fungování mafie v Americe bylo zajímavé čtení. Druhá část se odehrává za války a převážně v koncentračním táboře. Karika do detailu popsal všechny hrůzy i mučení. Několikrát jsem si od čtení musela dát pauzu a při popisování útrap dětí mi bylo až úzko a dvě noci jsem měla zlé sny. A to nejsem žádná citlivka. Před panem Karikou smekám pomyslný klobouk, napsat tuhle knihu muselo dát spoustu práce a studování reálií. Řadím ji mezi to nejlepší, co jsem kdy četla.

knihu jsem četla dlouho, předlouho, drsný příběh z doby šílené, ale bohužel reálné, autorem napsáno skutečně skvěle, čas strávený nad knihou stál za to.

Kolik pocitů vyvolá román od Kariky... Nejde spočítat. Jeho pohled na II. světovou válku, která začala dávno před jejím fyzickým vypuknutím, je kompozicí génia. Čtenáři předhodil rozporuplné hlavní hrdiny, jejich děsivý osud a směs morbidity, obludnosti, bolesti a hrůzy, kterou válka sebou nesla a po sobě zanechala v srdcích přeživších. Kniha se dá přečkat. Je skvělá a odporná zároveň. Není v ní ani trocha patosu a sentimentu. Taková válka byla a uvažovat o možnostech nepřichází v úvahu. Karika vás uhrane brutalitou Němců a osudem Židů. Nejde vrátit zpět. Takové vše bylo. Ani jedno slovo není chybné. Ani jedna myšlenka. Okorají Vám rty, protože přestanete pít. Žasl jsem nad spisovatelovou přímočarostí v ději. Nad příběhem zasazeným do historických reálíí. Nad odporností, kterou dokázal vyvolat. Bylo peklem žít v době války. Tohle Karika sděluje skrze příběh lidí, kteří se před válkou milovali. Román považuji za selektivní. Opravdu jej nemusíte přežít. Když se do něho pustíte, půjdete na smrt!!!

K přečtení této knihy jsem se odhodlávala hodně dlouho, protože jsem tušila, že mne čeká nelehký příběh a nelehké čtení. A je to skutečně tak. Autor čtenářům přináší velmi hutný příběh, nekompromisně v něm jde až na dřeň a velmi syrově odkrývá hrůzy, které se odehrávaly před válkou a pak hlavně během ní. Vidíme tu dva různé pohledy na totéž, ale jako by každý pohled ukazoval jinou, pokroucenou verzi reality. Oba pohledy každopádně přinášejí bolest, ukazují utrpení (psychické i fyzické), vše bez nějakých příkras. Kniha se mi pod kůži dostávala pomalu, ale o to silněji - po dočtení jsem ji odkládala s pocitem, jako bych dostala ránu na solar. Tohle je emocionálně těžké, hutné čtení, na které budu myslet ještě pěknou chvíli. Tato kniha popisuje tolik zla, že to skoro až působí jako z jiného světa a těžko se věří, že podobné události se skutečně děly. O to je to ještě horší, že se to skutečně dělo. Autor to napsal tak moc sugestivně, že mne kniha místy dohnala k slzám a místy jsem byla až tak otupělá návalem emocí, že se mi dělalo fyzicky nevolno. Přesto ale nehodnotím 5 hvězdami, ale "jen" 4,5. A to proto, že mi úplně na 100 % neseděla linie v první části knihy, kdy se Viktor pohybuje v prostředí mafie. Objektivně vzato je to zpracováno perfektně, autor skvěle pracuje s historickými údaji a informačně to bylo dost nabité. To autorovi rozhodně nemohu upřít. Přesto ale musím popravdě přiznat, že prostředí mafie není zrovna můj šálek kávy. Je to pro mne cizí prostředí, které mne nikdy moc nelákalo, a mně se to nečetlo úplně nejlépe. Trochu jsem se do toho v některých pasážích musela nutit. Ale to je dozajista problém u mne, jde o otázku nějakých priorit, co se čtení týká. Každopádně je román Na smrt mimořádným dílem, které za přečtení určitě stojí a které rozhodně mohu doporučit. A ještě nějakou dobu to budu vstřebávat.

Knihy zvyknem čítať na jeden záťah a nedávam si prestávky počas ich čítania, alebo nečítam paralelne inú knihu. Pri knihe Na smrť som to však nezvládala, a vzhľadom na ťaživú tému a spôsob, akým je kniha napísaná, som ju čítala s “psycho-hygienickými prestávkami“ (zrejme nemám dosť silný žalúdok na podobné obsahy), ktoré som využívala aj na vyhľadávanie historických faktov. Poviem úprimne, že pokiaľ by bola kniha písaná prevažne z pohľadu obetí a rozpitvávala ich fyzické a psychické muky, nečítala by som ju. To, že bol príbeh podávaný väčšinou z pohľadu bezcitných zabijakov, ktorí sa na svoje obete pozerali iba ako na bezcenne kusy, ma trochu odosobňovalo. Musím však konštatovať, že vzhľadom na všetko to krviprelievanie, brutalitu, krutosť, surovosť a ostane násilnosti, je kniha spracovaná s veľkou precíznosťou vzhľadom na historické udalosti. Na fiktívnom príbehu niekoľkých kamarátov, dokázal autor zhrnúť reálne dejiny okolo druhej sv. vojny, čo jej predchádzalo, od hospodárskej krízy cez rozmach mafie v Amerike, postupné získavanie Hitlerovej moci a začiatkov antisemitizmu, až po praktiky v koncentračných táboroch. Zmienky o skutočných postavách a ich úlohách počas tohto obdobia ako napr. Al Capone, Lída Bárová, Erich Maria Remarque, Josef Mengele, Rudolf Höss alebo Jozef Tiso, dodávajú celému príbehu ešte väčší punc reálnosti. Čítala som už veľa kníh o koncentračných táboroch, ktoré boli okrem knihy Smrť je mojím remeslom, písané väčšinou z pohľadu obetí, ale táto je písaná z nadhľadom aj na samotných zajatcov aj z pohľadu druhej strany – príslušníkov SS a toto bol pre mňa zaujímavý novoobjavený rozmer... Všetky postavy mali pri svojich skutkoch a okolnostiach na pamäti dve podstatné slová Na smrť, podľa ktorých aj konali a to z nich robilo buď vraždiace monštrá alebo hrdinov obetujúcich sa pre svojich blízkych a známych. Kniha Na smrť je pre mňa osobne veľmi kontroverzná, síce obsahovo veľmi náročná na čítanie ale unikátna svojím spracovaním.