Na čtyřech

Hlavní hrdinka prožívá krizi středního věku. Rozhodne se udělat něco jiného a vydá se autem z Los Angeles do New Yorku. Nedojede však daleko a své plány změní. Ubytuje se v tuctovém motelu a její cesta tak nabere nečekaný směr. Tak tohle byla jízda! Divoká! Připravte se na všechno, autorka se slov nebojí. Ale mě to vážně bavilo. Bylo to rozhodně i tím, že jsem ve stejném věku jako hlavní hrdinka a mohla jsem tu najít tolik blízkých věcí. A právě proto si myslím, že je tahle knížka ideálním čtením pro ženy 40+. Je to kniha o rodičovství, o dětech, o vztazích, o životě i o lásce. Je tu prostě všechno, co dennodenně prožíváme. Donutí nás přemýšlet o našem životě, a hlavně nad stářím. Jak ho budeme prožívat my, co nás čeká, co už přišlo… Je to drzé a provokativní. Rozhodně nečekejte žádný uhlazený text a některé scény jsou vážně hodně peprné, ale všechno do příběhu patřilo, i když jsem měla pocit, že občas někoho šmíruju a že bych asi neměla. Celá kniha mi přišla skutečná. Otázkou je, jak hodně je autobiografická. Každopádně je vidět, že autorka ví, o čem píše a že sama prožívá obdobné pocity.

„Když jsi na čtyřech, hned tak tě něco neporazí.” Po téhle knížce jsem sáhla hlavně proto, že hlavní hrdinka je ve stejném věku jako já a o menopauze jsem zatím nic nečetla. Takže mě vlastně zajímalo si přečíst o ženě, která prochází tímhle obdobím. A říkám si, že takových knih by mohlo vycházet mnohem víc. Pak by nebylo vůbec špatné, kdyby si je přečetli i chlapi a pochopili, co se s námi v téhle době může dít. Jenže… zatímco téma mě bavilo, s hlavní hrdinkou jsem se úplně nepotkala. Její cesta autem Z LA do NY skončí záhy první odbočkou z dálnice, kde si pronajme motelový pokoj a zaplatí 20 tisíc za jeho rekonstrukci, aby to tam měla na 14 dní hezký. A pak už se rozjíždí poměrně divoký chaos plný sexuálních dobrodružství, úzkostí a hledání sebe sama. Jestli se zamiluje do mladého kluka? Hádejte! Hrdinka je nedokonalá a zároveň mi přišla trochu povrchní a nezralá. Jako by v tomhle věku řešila hlavně vzhled a sex. Přitom mě na knize nejvíc bavilo právě to, co se děje uvnitř ní – ten strach ze stárnutí, ztráty kontroly a hledání vlastního já. Pozoruhodné je její manželství. Nejsou spolu úplně šťastní, ale pořád tam cítím nějakou blízkost. A když si po návratu nastaví vlastní pravidla a každý má jeden den v týdnu jen pro sebe, přišlo mi to vlastně docela osvěžující. Každý si může dělat, co chce, a přitom spolu pořád žijí a vychovávají dítě, které oslovují nebinárně. Čekejte hromadu absurdních situací a sexuálních scén plných netradičních experimentování. A možná jsem si z té knížky nakonec odnesla i něco, co jsem úplně nečekala. Že když si uvědomíme, že kvůli menopauze nejsme staré, ale že stárnutí je proces, nemusíme se ho tolik bát. Já to tak třeba beru. A možná se díky téhle knížce cítím i trochu osvobozená. Protože si říkám, že tomu nechci jen přihlížet a čekat, až mě to přepadne. Nedostane mě to nepřipravenou. Takže mi přijde strašně důležité o těchhle tématech mluvit. Nejen mezi ženskými, ale i s chlapama, protože oni to s námi taky žijou. A možná když si dovolíme přijmout, že je to prostě další etapa života, nemusí to být konec našeho života, ale další jeho část.