Myšlenky zločince v české kotlině

Zajímavá kniha, která je v podstatě kombinací životopisu a true crime literatury. Na začátku se dozvíte, jak se z obyčejné české učitelky stala uznávaná policejní vyšetřovatelka. Následuje výborná část, věnovaná nechvalně proslulým orlickým vraždám a osobní účasti Hofmanové na jejich vyšetřování. Bohužel pak vyprávění pokračuje poměrně dlouhou a ne úplně stravitelnou částí o dlouholeté snaze Hofmanové prosadit nové přístupy vyšetřování, zaměřené na analýzu chování pachatele. Metodika, získávání zkušeností, často marná snaha o prosazování novinek, boj s nadřízenými, až téměř šikana ze strany odpůrců - to vše je sice zajímavé, ale ubírá to na tempu a čtivosti. Když se tím ale prokoušete, odmění vás závěr knihy opět tím, co má v samotném názvu, tedy pohledem do myšlení zločince. Díky tomuhle mrazivému závěru dávám nakonec 4 hvězdičky, protože si najednou uvědomíte, že tohle nejsou žádní literární padouchové, ale opravdoví lidé s pokřiveným pohledem na svět...

Klíčové je spojení "...v české kotlině". Jste-li namlsaní detektivy, nořícími se do temných sklepení s pistolemi v ruce, tak to radši nečtěte - zcela jistě vám to vezme iluze. Práce české kriminálky nemůže být odlišnější. Tak nějak volně lze knížku rozčlenit do 3 částí. První, která je věnována začátkům, kde je vrah dopaden jen pokud se sám přizná nebo ho u činu někdo přistihne. Jinak je případ odložen jako nevyřešený. Když to člověk takto vidí zpětně a ještě od zainteresované osoby, páchat zločiny v osmdesátých letech bylo vlastně jednoduché, pokud jste měli alespoň průměrné IQ a nenechali jste na místě činu občanku. Druhá se obsáhle věnuje orlickým vraždám. Téma mi nijak nikdy neimponovalo a přes všechno, co se podařilo nashromáždit, není úplně jisté, jak se to vlastně seběhlo a kdo za tím stál. Domněnky, pár odsouzených. Třetí část je modernější a pobíháme ze školení na školení ve snaze změnit vyšetřovací metody. Nezbývá než věřit, že to k něčemu bylo. Paní Hofmanová byla evidentně do práce opravdu zapálená a léta práce na kriminálce v ní zanechaly hluboké stopy. Někdy až moc, jinak by muži (jejími slovy) nekoukali na její sekundární pohlavní znaky, ale prostě by jí zírali na prsa, jak by asi řekla běžná žena. Zajímalo by mě, jak si kupuje podprsenku. Možná v obchodě na kryty sekundárních pohlavních znaků? Není to špatné, leč mohlo se z toho vytěžit víc...