Myši patří do nebe

Určitě zajímavé vyprávění jasné poselství... Film jsem zatím neviděla, ale film Coco kde bylo přirozené vzít děti do říše mrtvých a vyzkouším náš film, když byl oceněný...

Knížku jsem vnukům koupila hlavně kvůli povědomému filmovému titulu i když ten jsme (zatím?) neviděli. Je to dost zvláštní kniha. Už začátek i mně trochu zaskočil - uff, říkám si, hned v první kapitole mrtvá, ale asi ne tak úplně mrtvá, myš.. Jak tohle asi sedmiletý a ještě ne čtyřletý, asi dají? Chvilku jsme si museli vysvětlovat, co se to té malé Šupito vlastně stalo a kde vlastně je, když leží rozpláclá na tom šutru a přitom kamsi letí. No, bylo to zajímavé i pro mne. Vysvětlovat tak křehkou a těžko uchopitelnou věc, jakou je duše (notabene, myší!), nebylo úplně jednoduché. Ale hošíci jsou chytří, moc se s filosofickou stránkou věci nemazali, a příběh zhltli až do konce. Máme poslední vydání, s krásnými poetickými ilustracemi Denisy Grimmové, které mohu doporučit.

Poetický příběh přibližuje nejmenším čtenářům nejen posmrtný život, ale především sílu kamarádství. „Slibuju, že se tě nedotknu,“ řekl Bělobřich. Ale Šupito nebyla dnešní, aby naletěla na sliby. Kočičí sliby, myší chyby, říkávala jí v dětství maminka a co platilo o kočkách, muselo dvojnásob platit o liškách. Jazykovou hravost dokládá setkání myšky Šupito a lišáka Bělobřicha s křepelkami. „Kdy odlétají?“ zeptala se Šupito. „Až jich bude tři sta třiatřicet,“ odpověděla vlaštovka. Pak se k Šupito naklonila a o něco tišeji dodala: „Nevím proč, ale hrozně si tohle číslo oblíbily. Tvrdí, že jim přináší štěstí. Přitom většina z nich umí počítat jen do pěti – tak jsem se nabídla, že jim trošku pomůžu. Samozřejmě férově!“ ………………………………………………………………………………….. Čtenářská výzva – kniha, která obdržela cenu Magnesie litera (Kniha získala cenu Litera Magnesia 2007 a cenu Zlatá stuha 2006)