Myš

Na Myš jsem se těšila. Začala perfektně – tajné laboratoře, testování na lidech, či na ubohých zvířatech. Nejen Putin toužící po nesmrtelnosti. Podzemní laboratoře plné mrtvol a pochybné výsledky. No a očekávatelná katastrofa, nesoucí číslo MB1#99324. Malá myška, která způsobí zkázu Moskvy. Nákaza se rozšíří jako požár v seníku a najednou se ulicemi místo aut prohání armáda nenažraných zombíků. Pravidlo – živí budou závidět mrtvým – je zde zcela na místě. Co se stane s lidmi? Laterální jádro hypotalamu se rozsvítí jako svíčka na vánočním stromečku. V překladu? Takový nakažený už necítí bolest, strach, nepotřebuje spát. Celé jeho vědomí ovládne jediná, neukojitelná touha – hlad. A na co dostane chuť? No přeci na bližního svého. Bůh totiž v tyto dny není doma a tak pravidla jako NEZABIJEŠ nebo NESEŽEREŠ přestanou platit. Dobře, to druhé jsem si vymyslela, ale když už Bůh není doma, přímo se nabízí upravit si ty dějiny a historii. Ostatně o to se kniha snaží a proto je také v Rusku zakázána. Pro nás jako Evropany jde o čistě úsměvné pasáže, protože autor si vzal na paškál spoustu pohlavárů, jenže jim nevdechnul děj, pouze je povrchně a často idiotsky popravil, takže i takový Putin je jen bezvýznamným jménem, stejně jako Navalnyj úplně zbytečnou postavou. Po slibném začátku to však nabralo špatný směr a místo gradace přišla nudná stagnace. A také spousta kontrastu – autor si dal práci, aby protnul osudy jednotlivých postav, ale ty jsou zároveň poměrně ploché a nevýrazné. Dal si práci s rešerší ohledně viru, aby se zde pak objevovaly nelogické věci, jako když malý klouček vezme do náruče psa, co váží běžně 50+ kg, jednou zombíci reagují skoro i na povzdech a jindy se střílí bez toho, aniž by na to reagovali. Objeví se zde spousta zbytečných postav, které čtenáře jen zahltí jmény a nepodstatnými příběhy, aby doslova po půl stránce byly sežrány, či někoho sežraly. Co nemůžu opomenout je nepříjemné střídání přít. a min. času a především množství chyb – slovosled, gramatika apod. V míře, kdy to narušovalo čtení. Paradoxně překlad se povedl, ale špatná korektura ho zašlapala do země. Hodnotím 3/5*.

Myslíte si, že nemůže existovat nic jako ruský opoziční zombie - thriller? Tak může. Rozhodně to není první ruská zombie knížka (koho by to zajímalo, může zkusit Lukjaněnkovu sérii Kvazi s docela jiným naladěnim). Ale rozhodně je možno označit za poměrně neotřelý způsob, jak si prostřednictvím živých mrtvých (zde nakažených) autor vyřídil účty s prominenty současného "ruského světa". Svého nepěkného osudu zde nedojde jen ruský prezident včetně celé zbývající věrchušky, ale i jeho další protagonisté. Budete mít možnost osobně sledovat krvavé konce ředitelky Russia Today M. Simonjan i propagandistického křiklouna V. Solovjova. Tohle všechno je ale spíše epizodická záležitost. Velkou část knihy tvoří klasické (a trochu generické ) protloukání se hlavních postav zombie světem á la 28 dní poté nebo Walking dead. Kniha se ale odlišuje od ostatních podobných příběhů ruskými kulisami se všemi těmi příměstskými pantografy, metrem, jmény po otci a širokými bulváry, a pak samozřejmě už zmíněným politickým naladěním. Kvůli němu byla kniha v samotném Rusku ostatně stažena z trhu. V pomyslné soutěži o žánrově fantastické vystižení ducha ruského státu a společnosti sice u mě vítězí Metro 2033, ale Myš je v těsném závěsu (Starší Den Opričníka na mě byl až moc bizarní). Musím říci, že mě celkem potěšil autorův přiznaný optimismus v závěru. 80%, ale pokud jste někdy měli něco společného s Ruskem, bude se vám to celé líbit o hodně víc.