Muž, který věděl příliš mnoho

Robert Maxwell se narodil jako Ján Ludvík Hoch ve Slatinských Dolech na Podkarpatské Rusi a zemřel jako mediální magnát, o kterém se dodnes nikdo neshodne, jestli byl hrdina, špion, nebo obyčejný podvodník. Petr Prucha z jeho života udělal svůj románový debut a nejsilnější je přesně tam, kde Maxwell ještě není Maxwellem. První část knihy je pomalá, a myslím to jako pochvalu. Chudé městečko u řeky, kluk s hladem po světě, který zjistí, že se slovy dá měnit realita. Je to emotivní, hluboké a navzdory všemu nadějné, přestože víme, jak to celé skončí. Brečela jsem. A to se mi u románové biografie nestává. Jakmile ale příběh vstoupí do války, začne kniha zrychlovat a už nezpomalí. Připomíná mi to kamínek hozený přes hladinu: první odskoky jsou dlouhé a ladné, pak se zkracují a zrychlují, až kámen zmizí pod vodou. Desetiletí se vejdou do pár kapitol a s rychlostí vyplavou na povrch obraty, které v pomalém úvodu zanikaly. Kolikrát se ještě dozvíme, že chlapec neměl boty? Kolikrát se pod novým jménem znovu vynoří Lejbík? A kolikrát nám vypravěč připomene, že Maxwell nezná strach? Ke konci jsem měla pocit, že je autor stejně unavený jako jeho hrdina na sklonku života. Čím déle jsem o knize přemýšlela, tím víc mi vadilo i něco jiného. Text jako by narážel na hranice vlastního jazyka. Stejné obrazy, stejné gesto, stejný rytmus vět, které mají vyvolat napětí, a po čase ho spíš otupují. Nemyslím to jako výtku k talentu, ten tu je, ale jako typickou daň za první knihu. Takové hranice se posouvají psaním a věřím, že u dalších titulů se autorovi rozvolní. Znát je také, že čtu fikci, a to výrazněji, než bych si přála. Prucha hned v úvodu poctivě upozorňuje, že události zhustil a posunul a že dialogy i myšlenky postav jsou jeho, a beru to. Jenže skuteční lidé tu často jednají a mluví jako postavy ze špionážního thrilleru a některé nepřesnosti spíš pobaví (hrdina si v prologu nalije bourbon, který je zároveň single malt). Výsledek je zvláštní: po dočtení jsem neměla chuť knihu odložit, ale sáhnout po OPRAVDOVÉM životopise a hledat, kde se autor od faktů odchýlil záměrně a kde jen nedopatřením. Kdo o Maxwellovi neví skoro nic, dostane výborný vstup do života jednoho z nejrozporuplnějších mužů dvacátého století. Kdo má načtené jeho biografie, si bude muset při čtení často připomínat, že drží v ruce román, a ne učebnici dějepisu. Kniha je ale čtivá, má spád a zasáhne. A potěší i v ruce, protože obálka i předsádka jsou krásné. Kamínek, i když nakonec klesne, po sobě nechá na hladině kruhy. Ty Maxwellovy se šíří dodnes: každá univerzita, která platí desítky tisíc dolarů ročně za předplatné vědeckých časopisů, platí vlastně za model, který kdysi postavil kluk ze Slatinských Dolů. Mě samotnou kniha obohatila víc, než bych od románu čekala. Zavřela jsem ji s hlavou plnou otázek a s chutí hledat odpovědi, a to je možná ta nejlepší pochvala, jakou může debut dostat.

Petr Průcha nám predstavuje obrovskú osobnosť, ktorá bola skutočná, no príbeh je spracovaný vo forme literárnej fikcie. Čo však nemení nič na tom, že čítanie bolo fascinujúce a celý čas som si hovorila, ako sa z chudobného chlapca vlastnými zásluhami dokázal dostať k životu milionára. Dej sa odohráva od prvej polovice 20. storočia až po rok 1991 a táto doba bola preňho ako stvorená. Robert to však nemal jednoduché a postupne svoj život menil podľa toho, ako potreboval ohýbať skutočnosť. Zmena mien, práca pre vojenské a spravodajské služby, cesta až k mediálnemu impériu a väzby na KGB, StB či Mossad. Radila by som ho k najväčším hajzlíkom vtedajšej doby. Mal moc, peniaze, bol nebezpečný a jeho kontakty ešte viac. Ale aj tak musí človek obdivovať jeho zaťatosť a silu ísť si tvrdo za svojím a dosiahnuť obrovský úspech. Určite by som knihu odporučila nadšencom špionáže, ale aj milovníkom biografií. V tejto knihe zisťujeme, ako to vtedy fungovalo, a autor to vykreslil jednoducho skvelo.