Muslimská dívka

Tak na tuhle knihu jsem se těšila. Konečně pohled zevnitř na opravdové muslimy, co nemají problém žít v západní společnosti a nejsou náboženští fanatici. Lidé jako my, proč by nemohli žít u nás? Stejně tak krišnovci, židé, budhisté, džinisté a další, proč proboha ne? A bohužel velké zklamání. Když bych měla třemi slovy charakterizovat, co se touhle knihou táhne jako červená nit - absolutní nedostatek pokory. Amání píše o svých problémech s rasismem a předsudky po 11. září a jistě má v mnoha ohledech pravdu. Co však opravdu na první pohled praští do očí, je obrovská jednostrannost v pohledu na problémy společnosti. Nikde ani stín pochybnosti, že by s nějakou muslimskou komunitou, zemí bylo něco špatně. Prostě podle autorky: My jsme ti hodní, co trpí rasismem, nepochopením, šikanou. Palestincům ubližuje zlý Izrael. Jsme příliš tolerantní, máme poddajné reakce, někdy až na "hranici lidské důstojnosti". No, netroufla bych si tvrdit, že je to až takhle černobílé... Také nepochopitelný údiv nad tím, proč se spojuje islám s terorismem. Nevím, Amání, snad kvůli tomu, co teroristé křičí před odpálením nebo střílením a jaká videa nahrávají? Ameriku vybudovali "zotročení černí bratři a sestry od píky", proto mají "muslimové plné právo říct Trumpovi, aby koukal vypadnout z naší země". Je to fakt síla... A to tuhle paní zvou na všemožné mezinárodní kongresy jako představitelku toho opravdového mírumilovného islámu... Potěš pánbůh....

Tohle je islám, který chceme podporovat! Moderní liberální islám, který je schopen a ochoten koexistovat vedle liberálního křesťanství, ateismu i čehokoliv jiného. Islám, který je schopen zachovávat tradice a přesto držet krok s moderním západním světem. Amání Al-Chatátba popisuje své zkušenosti dívky dospívající v USA po 11. září 2001. Dívky, která se musela naučit stát v metru dál od kraje, aby ji někdo náhodou nestrčil pod metro, vyvarovat se úsloví jako: "Jedeme bomby!", raději nevyhledávat v mobilu věci jako cestu k Empire State Building a vlastně podvědomě kontrolovat každý svůj krok, aby náhodou nevzbudila pobouření nebo negativní pozornost. A proč? Protože je to muslimka a svobodně sama od sebe se rozhodla nosit šátek. To je prosím veškeré její provinění. Provinění, díky němuž se musí neustále obhajovat, že ne, ona vážně nikoho do vzduchu nevyhodila, ne její otec ji vážně nemlátí a nenutí se zahalovat, ne ona je opravdu svobodná a má své vlastní názory. Otevřeně mluví o tom, že to není její liberální muslimská komunita, ale právě bílá západní společnost, kdo ji neustále svazuje, přisuzuje ji předepsanou roli a brání v rozletu a projevu názorů. A ona už toho zkrátka měla dost a začala se angažovat. Za práva muslimů, kteří nikdy nic špatného neudělali, za práva muslimek nosit či nenosit si, co chtějí, za možnost být hodnocena a přijímána na základě skutečných činů nikoliv své víry. Krásná ukázka toho, že se islám může reformovat a že tu reformu podporovat chceme a musíme. A také toho, že i dnešní feminismus má stále spoustu práce. Jen se jí bohužel v mediálním prostoru nevěnuje tolik místa jako uřvaným femi-nacistkám.