Mušlenčiny léčivé příběhy - Mindfulness

Asi budu v menšině, ale kniha na mě nepůsobila dobře. Když pominu nádherné ilustrace, které tomu dodávají vysokou štábní kulturu, celá kniha mi přišla jako nepovedená parodie na mindfulness cvičení pro dospělé, navíc psaná stylem ChatuGPT. Nevím, na jakou věkovou skupinu je to cílené, a nejsem odborník ani na děti, ani na vývojovou psychologii, ale co vím, je, že děti se do jistého věku emočně regulují skrze dospělé a fakt si neumím představit, že by si šesti-/sedmi-leté (?) dítě mělo psát deník vděčnosti nebo zhluboka dýchat, aby se uklidnilo. Příběhy jsou plytké a balancují mezi výchovnými postoji generace našich rodičů (matka a dcera vaří a pečou, zatímco muži přijdou k hotovému, matka okřikuje své dítě) s pokusem o respektující výchovu (chceš jet na výlet místo na chatu, OK) s podprahovým puchem mírného eza. Pojmy "Vědomá kočka" a "Mušlenka" mi navíc způsobovaly bolestný škleb celých 120 stran. Takže jako dospělák říkám "za mě fakt ne". Mít děti, tak bych jim to rozhodně nečetla. Ale třeba se v tom někdo najde.

“Některé chvíle nejsou na povídání”, zašeptá. “Jsou jen na to, aby ses zastavila.” “Cítit se naštvaná, smutná nebo vyděšená je úplně v pořádku. Ale to, co s tím uděláš – jak se rozhodneš jednat – to je na tobě.” “A pamatuj – někdy největší odvahou není být vidět, ale být sám sebou.” O mindfulness slyšel určitě každý nás. V této knize ho zpracovává klinická psycholožka Romana Suchá v podobě, která je stravitelná pro děti. Průvodcem celé knihy je víla Mušlenka, která má na pomoc vědomou kočku - ta je tichá, klidná a máme ji vlastně každý z nás. Jen je potřeba ji probudit. V knize najdeme několik příběhů z běžných situacích života jedné rodiny, na kterých autorka ukazuje především dětem, jak s těmi situacemi pracovat, jak zklidnit neposedné myšlenky, jak porozumět emocím nebo jak si budovat sebevědomí apod. Po každém takovém příběhu následuje cvičení, které pomůže dětem se s daným okamžikem lehce vypořádat, až zase nastane. Úplně nejvíc mě bavilo, když tatínek vymyslel, že si udělají den vděčnosti. Začali si tak všímat obyčejných věcí a večer si pak řekli, za co byl každý vděčný. Není to žádný složitý úkol a přitom nám dokáže dát tak hodně. Tohle bylo prostě něco pro mě. Jsem totiž na 1000% přesvědčena, že tohle všechno může fungovat, když se tím budeme řídit. Já osobně jsem z knihy maximálně nadšená. Je sice určena dětem, ale myslím si, že i dospělí čtenáři si z ní dokáží mnoho odnést a naučit se. Ještě musím zmínit ilustrace od RemiSazi , které mě taky moc bavily.