Můj vášnivý Skot

Kdo by to řekl, že Američanka může napsat tak skvělý erotický román ze Skotska :-) Jo ! Pro příznivce Cizinky a Skotska :-)

Podle anotace jde, zdá se, o celkem jasnou záležitost. Není to ovšem tak jednoduché. Gwyneth je angličanka a na Vysočině je vlastně za trest. Zamilovala se do markýze, spustila se s ním a otěhotněla. Milenec ji odvrhl a zmizel na kontinent. Otec ji vydědil a matce a sestrám zakázal udržovat s ní kontakt. A poslal ji ke vzdálenému bratranci Donaldovi MacIrwinovi, což je zeman klanu a zároveň násilník, lump a podlec. Provdala se za jeho přítele - chlapa podobného ražení, jen proto, že souhlasil dát jejímu synovi své jméno. Naštěstí měl tolik slušnosti, ze se brzy nechal zabít a Gwyneth nyní žije u léčitelky Mory, od které se naučila jejímu řemeslu. MacGratha zachrání hlavně proto, že má u sebe mírovou smlouvu, neboť ji ty nekonečné boje a zabíjení prostě vadí. Alasdair ví, že musí co nejdříve zmizet, což se mu povede, jenže na hranicích se dostane do bitky s hlídkou MacIrwinů. Donald pošle své muže zjistit, kde se Alasdair schovával. Gwyneth se zrovna vrací se synem z lesa, ale stačí se ukrýt. Mora je bohužel mrtvá a domek v plamenech. Nezbývá, než se obrátit na MacGrathy. Alasdair ji přijme, některým členům klanu to ovšem není úplně po chuti. Donald se nechce vzdát, jednak je naštvaný, ale hlavně nechce přijít o peníze, které mu její otec za Gwyneth platí. Nadto se objevil její svůdce, který si najednou usmyslel, že chce jejího (svého) syna. Když se MacIrwinům podaří Roryho unést, Alasdair, Gwyneth a několik mužů z klanu pronásledují markýze až do Londýna. Po několika napjatých peripetiích jsou protivníci odstraněni a Gwyneth se rozhodne na Vysočinu nevracet. Zamilovaný Alasdair zdrcený jejím odmítnutím odjíždí domů. Konec je ještě trochu zdramatizován, ale všechno dobře dopadne. Líbí se mi, že autorka se nevyhýbá drsným scénám a neváhá přihodit i nějakou tu mrtvolu. Gwyneth je na můj vkus až příliš v zajetí církevních dogmat, ale vzhledem k době, do které je příběh vetknut a jejím zkušenostem je to vlastně logické. Církev říká, že chtíč je hřích a skutečně, když se mu poddala, tvrdě za to zaplatila. V životě také nepoznala ani jednoho hodného a spravedlivého chlapa. Není tedy divu, že je vůči Alasdairovi opatrná a vlastní touha ji děsí. Jenom ta její zatvrzelost ohledně zbraní byla krátkozraká. Když mě obklopují váleční štváči... neumím-li se bránit, jsem oběť. A mohu být sebemírumilovnější, nebude mi to nic platné. Co mi nesedělo, byla poslední Southwickova akce... Ten by spíš zdrhnul, tomuhle zkrátka nevěřím. Škoda, že záležitost s králem byla jen tak mimochodem odmávnuta. Jinak je to docela fajn čtení a za Alasdairovo zlomené srdce přidávám*.