Můj rok 1972

A další ježkovina. Jasný odpad, který nemá cenu číst a ani bych to neudělal, kdybych tyhle dvě knihy (společně s rokem 1973) nevzal ve veřejné knihovně. Dát za ně byť jen korunu je podle mého názoru stejné, jako ty peníze hodit do kanálu. Pan Ježek nám předvádí klasickou novinařinu, tedy fabulace, mýty nesmysly, nevyváženost a ignoraci toho, co je opravdu podstatné. Navíc, opakuje se jako kolovrátek, v nejstarším roce 1960 mele o hotelu Thermal, tady ho už má zase, neopomene nás upozornit na Havla, ačkoliv tenhle rok z jeho hlediska nebyl nijak významný, ale zase - propagandisticko-ideologický účel je splněn. Neskutečně nudná je dlouhá a nepřehledná pasáž o moderní hudbě té doby, která ale až na výjimky stárne a dnes už nikomu nic neřekne a pro dnešek žádný význam nemá. Zato ostatní oblasti kultury jsou patřičně odfláknuté a v jiných knihách kapitola všední život (počátek normalizace) je tady podána pomocí neupřímných frází a propagandy pouze s opačným znaménkem. Stejně odfláknuté je kalendárium na konci, stačí porovnat, jak jsou obě uvedené části podávány (a v jakém rozsahu a vzájemných proporcích) u jiných autorek. U něj se v onom druhém případě jedná o spíš o bulvár. Ze statistického hlediska asi hned na začátku potřeboval doplnit nějaký řádek do přehledu cen, mezd a ostatního, tak tam má hned dvakrát uvedenu cenu elektrické energie. Ze záplavy nesmyslů bych vytáhl ten, u kterého je dost snadné ho usvědčit z manipulativní lži. Hodně se vyjadřuje k lednímu hokeji, protože v roce 1972 se konečně konalo MS v Praze, proběhla ale také olympiáda v japonském Sapporu. V této souvislosti autor tvrdí, že naši hokejisté měli od nejvyšších funkcionářů příkaz nevyhrát nad Sověty. To ovšem v televizním rozhovoru brzy po listopadu 1989 jednoznačně vyvrátil nedávno zesnulý obránce národního týmu a pražské Sparty Josef Horešovský. Uvedl, že pouze jedinkrát se o něco takového pokusili naopak naši funkcionáři. A právě v Sapporu, když jedině remíza se SSSR v závěrečném zápase celého turnaje mohla přinést našim medaili, přitom by i přinesla prvenství SSSR. Prý aby na prvních dvou místech byly oba bratrské socialistické státy. S tím chtěli jít za Sověty. Tehdejší kapitán Josef Černý to odmítl a po olympiádě se vzdal reprezentace. To lze zase doložit podle jeho vlastních slov na stránkách Paměti národa. Naši prohráli celkem jasně 2-5. Madaili (bronzovou jim zajistili nejen výhry nad oběma skandinávskými soupeři a Polskem, ale také překvapivá porážka Švédů s Finy. Američtí studentíci získali stříbro. Také díky vítězství nad námi. Ježek ovšem pořád dokola opakuje onu fámu, jak naši se Sověty na zásah z nejvyšších míst museli prohrávat. V tom případě je zajímavé, že na MS ve Švýcarsku 1971 naši SSSR ve druhém zápase vyhráli stejným výsledkem, jako prohráli v Sapporu. A ve druhém zápase s nimi remízovali. Tedy stejně, jako na MS v předmětném roce, tedy v 1972 v Praze. To popisuje s dramatičností poněkud směšnou "spisovatel" Ježek, kdy zdůrazňuje infiltraci diváků, ale třeba vynechává, jak přísně kontrolovali soudruzi, co se má nebo nemá objevit na obrazovkách. A další lež. Kanaďané se prý z politických důvodů MS v Praze nezúčastnili. Oni se ve skutečnosti Kanaďané přestali zúčastňovat MS v hokeji už o dva roky dřív a to ne z politických, ale z ryze sportovních důvodů, kdy marně poukazovali na skutečnost, že skrytě profesionální mužstva ze socialistických států na MS i olympiádu de facto placené hráče posílat mohou a oni se musí zúčastňovat s amatérskými výběry, které už na posledním MS v roce 1969 nebyly konkurenceschopné ani se SSSR, ani s námi ani se Švédskem. Tedy opět - lživá tvrzení, fámy a bláboly místo věcně a pravdivě podaných faktů. Kanada si vymohla účast s plně profesionálním týmem až v roce 1977. S nějakou politikou tohle nemělo vůbec nic společného. Celá edice by byla bez výtvorů páně Ježka skvělým počinem, ostatní svazky, které jsem měl možnost přečíst jsou skutečně barvitým a objektivně podaným obrazem doby s řadou překvapujících a přitom ověřitelně pravdivých skutečností. Ale těm rokům, které "popsal" novinář a mediální guru Martin Ježek je lepší se vyhnout...

Knihu jsem dostala k 50.narozeninam a precetla jsem za jeden den. Nejde tu jenom o hokej, ale popisuje kulturu, hudbu, film, divadlo, TV, take modu a vedu, kosmonautiku, zivot, cestovani a dopravu atd. v roce 1972.