Můj psík Nezbedník

I kniha pro nejmenší by podle mě měla mít nějakou vnitřní logiku. V reálném světě nechybí rodiče ( Maxipes Fík do školy chodil, ale rodiče Ája měla). Fén v blízkosti vany a riskantní jízda na kole se psem na vodítku by mě nutila při prohlížení k moralizování a třeba bych tím odstartovala právě o tyto aktivity zájem. Zdařilé obrázky to tentokrát nezachrání.

Tuhle knížku - tedy spíše leporelo - bych brala jako rozjezd pro malého čtenáře, tedy prvňáčka. Textu je málo a je jednoduchý, věty vhodně (?) doplňují pěkné ilustrace - i když právě tu, na níž jede hlavní postava s deštníkem na kole do školy, bych asi za vhodnou nepovažovala: nejen že má obě ruce plné a nemůže ukazovat, když jede do zatáčky, ale navíc má na řídítkách upevněné psí vodítko . . . Ale beru to tak, že je to nadsázka - prostě psí kamarád, který si čistí zuby, chodí do školy a na večeři vaří (a jí) špagety. Osamělá dvoustrana v čase minulém mě trochu zarazila, ale to je můj problém. Myslím, že dětem by mé výhrady určitě nepřipadaly důležité a klidně by četly dál, a o to nám přece jde . . .