"Tři dny nato jsem pak sedl do auto a jel na carlingtonský hřbitov položiť na hrob Miakayly Szabovské květiny. Jel sem čtyři sta mil s kyticí povadlích růži na zadním sedadle, jenom aby sám sebe přesvědčil, že Miakaylina smrt nebyla zbytečná." Pri druhej časti som netušil akým smerom sa príbeh bude ďalej vyvýjať a na moje prekvapenie Heteša vyprodukoval zatial najlepší diel tejto série. Po veľkom výbuchu sa kybrain viac-menej rozpadol a Grega to vypľulo do skutočného sveta. No to nečakal, že jeho úloha neskončila. Kybrain síce padol, ale systém nejak prežíva a v jeho útrobách ostalo uveznených 8 ľudí, ktoré chce spoločnksť kybrainu zachrániť. Na túto úlohu samozrejme nie je nik lepší ako Greg, ktorý veľa svojho času v programe strávil v takzvanom podzemí kybraimu. Hlavný hrdina sa trošku povahovo zmenil, čo sa ani nedivím, po tom čo zažil, a som rád, že autor charakteristicky vyvýja svoje postavy. Po vstupe do systému to začína byť zaujímvé. Heteša vytvoril kybernetické peklo a čo sa v ňom odohráva, tak to si už odporúčam prečítať.

Prostě k žádnému vyjednávání nedojde. Tohle nejsou žádní teroristi z civilizovaných měst. Tohle jsou spíše lidojedi z amazonských pralesů. „Biologicko-kybernetický systém Cybrain (Cybernetic Brain)“ Přesně, jak jsem předpovídal v komentáři u prvního dílu. Pan Heteša má nejslabší třetí čtvrtiny příběhů. V této části dobrodružství se vždycky tak nějak sekne, hlavní hrdina vymyslí spousty hypotéz, jak to bude pokračovat, a za rohem je všechno úplně jinak. V tomto příběhu je to to samé. Greg Honberg tu vymýšlí různé situace, dělá vlastně ze sebe blbce, který nic nechápe, ale má spousty teorií. Že mu žádná nevyjde je už každému jasné. Jenže ty situace čtenáře skoro odrazují od dalšího čtení. Jsou v podstatě zbytečné. Citát: Virtuální realita uvnitř sebe samotné vytvořila svoji vlastní virtuální realitu. A jak to vypadá v Cybrainu? Všechno je v podstatě jinak, než v předešlých dvou knihách. Cybrain po výbuchu pěti granátů nabral úplně jiný směr. Začal se hroutit a předělávat. Tak že je tu všechno monstróznější, dravější, žravější a měl bych napsat, že i akčnější, ale to bych kecal. Akce tu moc není. Skupina vedená Gregem naopak do všeho padá rovnýma nohama a z vražedných situací se vesměs dostávají nějakými podivnými náhodami. A všechno se to tak několikrát opakuje, až už vám je to jedno. Malá ochutnávka: Kdybych vám musel vysvětlovat, proč jsem musel odmítnout vrátit se (do Cybrainu) i za ty prachy, bylo by to na dlouho. Přečtěte si první díl této story, ve kterém jsem skoro přišel o život, a kdo by to i přesto nepochopil, ať si přečte i ten druhý díl, ve kterém jsem přišel skoro o čtyři životy. Pak vám bude jasné, že v tomto třetím už tam nepáchnu ani za nic. Nejsou tu žlutí motýlci, škoda. Ale je tu spousta pestrobarevných papoušků, většinou umírají ,ale někdy dokáží udělat pěkný prachově peříčkový bordel. Hlavně ti upíří papoušci. Ano, zmutovaný papoušek je nebezpečný. Vlastně všechno v Cybrainu mutuje, přeprogramovává se, upgraduje a žere cizí data. Je to bez napětí, bez humoru a vlastně nás to jen vede tam a zpět a nic podstatného nezjistíme. Ale i tak se do rychle čte, není to vysloveně nudné a je to nutné pro překlenutí do poslední knihy. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ ) Citát: A za další zatáčkou skutečně byla hospoda.