Mravenci a krevety

Na tenhle fantasy bedekr jsem se ohromně těšila. Anotace, kde je upoutávka na lvici Daisy, mě naplnila očekáváním, že půjde o podobný příběh jaký se odehrával v Rochovi. Moje očekávání se naplnilo i nenaplnilo a nijak to neubírá na nadšení z děje. Obojí je mystický thriller, ale Rochus je více detektivka. Mravence jsem si zařadila do magického realismu, městské potažmo podmořské fantasy. Důkladně poznáváme italská města Benátky, Pisu, Veronu či Bolognu. Ale důležité je to, co se děje převážně pod povrchem a pod hladinou. Autorova fantazie je nekonečná. Tak jako síť tunelů , která vede pod Itálií a obří tvorové se tu mohou občas setkávat. A o tyto tvory tu jde především. Staletí trvající nenávist je zabíjí, ale konečně se ukázala jedna ze sedmi i s majitelkou a tudíž se může naplnit proroctví. Příběhem nás provází vypravěč a velmi mě bavilo zjištění, kdo to je. Stejně tak mě nadchlo zjištění, kdo a proč tunely vybudoval. Vlastně mám dojem, že autor na výletech vidí úplně něco jiného než my, obyčejní čtenáři :-) Kromě Anyi a Nely vidí i mluvící draky, víly, svaté, mořské koníky, mořské lidi, mravence a krevety. A ačkoliv jsou v příběhu všichni zúčastnění důležití, myslím, že o ně úplně nejde. Myslím, že je to příběh hodně ekologický, ukazující, jak nenažraní jako lidstvo jsme. Pod to se podepíše každá kreveta.

Co na knihách miluju, je jejich rozmanitost. A pokud ji někdo chce hodně koncentrovanou v jednom díle, hledá něco těžko popsatelné, specifické a přesto chytlavé, Mravenci a krevety jsou opravdu skvělou volbou. Autor umí perfektně spojit aktuální i historická fakta s fantasy prvkem, který vlastně dává dokonalý smysl a nabídne vysvětlení některých dění a událostí, nad kterými se běžný člověk vlastně ani moc nezamyslí. Celý tenhle pletenec informací zasadí do krásné Itálie a vy máte pocit, že s hrdiny procházíte jednotlivá místa. Výhodou je, že uvidíte vlastně víc, než nabízí běžní průvodci, protože se dostanete i do vedlejších uliček. Na těch pár stránkách je toho opravdu hodně - mravenčí hospoda, jízda na hřbetě krevety, vyprávění mořských koníků či okouknutí těl mořských lidí – i tak se jednotlivá témata netlučou. Dokonce zbyl prostor i na hlubší myšlenky, třeba jak je důležité se rozloučit s milovanými či najít sám sebe a přijmout se. A že nás nedefinuje okolí, ale mi sami. Kniha volně navazuje na Rocha a i když se dá číst samostatně, já doporučuji jít postupně a do předchozí knihy se pustit první. Ať už kvůli posloupnosti událostí, tak i kvůli informacím, které spoilerují část Rocha. Takže jo, i když jsem v jeden moment byla trochu přehlcena těmi odbočujícími příběhy, v druhé polovině jsem jela ve čtení jak fretka a nemohla jsem se odtrhnout. Opět děkuji @premyslkrejcik za tuhle těžko popsatelnou jízdu. I když nejsem pojídač krevet a jiných mořských potvor, nikdy neuškodí poukázat na nenasytnost dnešní konzumní společnosti.