Před světovými válkami byl Mauthausen krásným malý středověkým městečkem s hradem, přístavem, mlýnem a několika domečky. Po válce se Mauthausen sice rozrostl, ale na druhou stranu úplně zapadl – kultura a vůbec společenský život zde skoro vůbec neexistuje. My však nebudeme předbíhat, opustíme kulturní život v Mauthausenu a vrátíme se zpět k naší cestě. Karel Littloch ve své knize „Mauthausen – lágr smrti“, kterou vydal těsně po válce v červnu 1945 popisuje přesnou cestu po které jsme se vydali i my: „poté co nás transport dovezl až na Mauthausenské nádraží, jsme šli v doprovodu stráží Mauthausenskou ulicí kolem hradu a mlýna na rozcestí, kde byla cedule ukazující doprava s nápisem „K.L.Mauthausen“. Poté zhruba po 2 kilometrech jsme byli nuceni vystoupat k poslednímu civilnímu domu s názvem Frellerhof. Za tímto statkem už byla vidět pevnost Mauthausen. Všude kolem se nacházely ostnaté dráty s nápisy „vstup na vlastní nebezpečí“ – nikdo z místních by sem snad ani dobrovolně nešel, ale my jsme museli.“ Stejně, tak i my jsme šli stejnou stezkou, kudy chodívali vězni do tábora smrti. Řada věcí se zde však za tu dobu změnila. Místo středověkého mlýna je zde řada novostaveb a malých rodinných domečků s několika okolními statky, které zde přežily od konce druhé světové války. Cedule směřující k bývalému koncentračnímu táboru zde už není žádná. Nejspíše proto, že se místní za svou historii stydí. Cesta k Frellerhofu je lemována vysokými stromy, jenž zde v době nacistické vlády vůbec nebyli. Odsouzeným vězňům tak pálilo slunce do očí anebo jejich tělo ofukoval ledový zimní vítr. Vedle Frellerhofu je bývalý kamenolom, v němž se nachází řada podzemních prostorů, jenž mají být propojeny i s podzemní továrnou pod Mauthausenem. Lom je neudržovaný a tím i chráněný pro nezvané hosty. Já se však vydal do lomu podívat – cestou mě ale sevřela bezmoc, úzkost a já raději z neznáma hodně rychle vycouval. Podobné zážitky jsem neměl ani v podzemním labyrintu pod hradem Trosky a ani ve štole Mořic na Podblanicku, kde jsme se s kamarády brodili po pás zaboření v bahně. To, co jsem cítil u tohoto lomu, bylo velice silné až nepopsatelné. Na horizontu u Frellerhofu však dnes již žádné ostnaté dráty nejsou, je zde jen kaplička, malý strážní domek a pevnost Mauthausen, jež se stále opravuje a vypadá, jakoby stále byla připravena k používání. Celý Mauthausen vypadá jako prokletý. Kniha s názvem „Mračna nad Mauthausenem“ vypovídá o funkci celého komplexu a přidružených pobočných táborů, odhaluje tajemství, která nám měla být skryta po celou dobu naší historie. „Mračna nad Mauthausenem“ je jedinečná kniha, která Vám dává konkrétní výpověď o nacistických zločinech, zločincích i společnostech, jež se na systematickém vyvražďování podíleli – je to šokující kniha založená na pravdě. Mgr. Martin Maxmilián L. Janda, BLJ.