Kniha je pro mladé, taková typická americká love story - kamarádka ze sousedství. Anebo i když se rozdělíme, je to láska na celý život... Připadá mi to jako prvotina spisovatelky, ale nebylo to špatné.

Říká se, že každý si zaslouží druhou šanci a přesně o tom je tato kniha. Děj se střídavě odehrává v současnosti a střídavě v minulosti, kdy sledujeme zrod a vývoj přátelství mezi Ellis a Eastonem. Vyprávěn je z pohledu Ellis, která v sobě nosí velkou křivdu, se kterou se snaží vyrovnat. Hlavní hrdinka mi nebyla zrovna dvakrát sympatická, neboť mi po čase začalo trošku vadit její utápění se v sebelítosti. Z části jsem ji chápala, neboť její dětství a dospívání nebyl žádný med (tady jsem s ní hodně soucítila), a to, že musela odjet do Kalifornie, také nebylo fér, na druhou stranu mi ale přišlo, že se zasekla na jednom místě a odmítala se z něj pohnout. Tempo příběhu bylo pomalejší, ale kapitoly z minulosti ho hezky oživily a krásně se to tím vyrovnalo. Právě ony kapitoly z minulosti mě bavily nejvíce, neboť mě hrozně zajímalo, co se vlastně stalo, že se musela odstěhovat tak daleko. Najdeme tu nespočet krásných a hlubokých myšlenek, které člověka donutí se zamyslet. Závěr knihy nebyl nijak překvapivý, je to jeden z těch příběhů, u kterého znáte konec už na začátku. Což není vůbec žádná výtka, neboť i takové příběhy jsou potřeba, protože jsou to přesně ty, u kterých si nejvíce odpočineme a přesně ty jsou na léto ideální. Nejdůležitější myšlenka, kterou jsem si z téhle knihy odnesla, je ta, že domov není místo, ale lidé, se kterými se cítíme jako doma.