Montessori batole

Takový jednoduchý návod na dítě, který vždy ne-funguje. Určitě jsou tam zajímavé tipy a rady na společný život s dítětem. Na jeho samostatnost a učení hrou.

Kniha zaměřená na podporu samostatnosti dítěte může být v mnoha ohledech přínosná a určitě by byla i tato, kdyby..., je důležité zdůraznit, že samostatnost má své vývojové hranice a souvisí s věkem dítěte. Některá doporučení v knize působí, jako by tato hlediska nebyla dostatečně zohledněna pro dítě tak nízkého věku jako jsou batolata! Tento způsob výchovy je nutný v USA, kde se dávají děti hodně brzy do tzv daycare center míst, protořže si matky nemohou dovolit mnohdy být s dítětem ani celé šestinedělí a tím pádem dítě musí hlídat a obstarávat někdo jiný - proto chvátají na jeho osamostatnění a možnost hlídat někým jiným (prosazuje se zde nekojení a metoda vyřvání, aby dítě usínalo a spalo bez mámy od co nejranějšího věku!). Z pohledu přirozeného vývoje savců by podobný přístup v raném věku znamenal vážné ohrožení mláděte, vysokou dávku stresu, někdy i smrt. Což sice u lidí v našich podmínkách tak není, ale je to k zamyšlení, co vlastně tato autorka ví o vývojové psychologii, neurologii apod. Zejména kapitola věnovaná spánku je problematická. Metoda tzv. „spánkového tréninku“, která spočívá v ponechání dítěte samotného při pláči bez uklidnění, je dnes řadou odborníků vnímána jako emočně necitlivá a potenciálně škodlivá, zejména u velmi malých dětí. Podobně i doporučení týkající se nekojení jsou v rozporu se současnými poznatky o významu kojení, které není pouze způsobem výživy, ale má zásadní roli pro regulaci stresu, imunitu a vztahovou vazbu. Tyto informace jsou dnes běžně dostupné i v odborných studiích. Například v Dánsku se v posledních letech od metod založených na vyplakávání dítěte výrazně ustupuje a řada odborníků, zdravotníků i neurovědců zde doporučuje citlivější a responzivní přístup k uspávání. Podobně pediatři a vývojoví psychologové ve Skandinávii i dalších zemích upozorňují, že dlouhodobé ponechávání dítěte v pláči může mít negativní dopady na vztahovou vazbu i na emocionální vývoj do budoucna. Tyto obavy podporují i novější výzkumy, včetně studií využívajících zobrazovací metody mozku. Proto hodnotím jen jednou hvězdou, nápad je to hezký, ale autorka se sekla v až příliš mnoha bodech na poli dětského vývoje a co je v takovém věku vhodné a co nikoliv! Je proto znepokojivé, že je tato metoda prezentována jako respektující a doporučovaná dokonce v kontextu Montessori přístupu u velmi malých dětí. To může u čtenáře vyvolat otázky ohledně celkové odborné opory a citlivosti některých dalších doporučení v knize.