Moje tvoje smrt

Moje tvoje smrt Davida Goudreaulta je životopisný román o geniální básnířce Marie-Maude Pranesh-Lopezové, od jejího narození až po záhadnou smrt. V životě jste o ní neslyšeli? Já samozřejmě také ne a vůbec to nevadí! Marie-Maude je geniální, ale nikdo její genialitu neumí ocenit. Osud se s ní nemazlí, a i když v necelých dvaceti letech vydá sbírku básní, která se stane celosvětovým bestsellerem a díky které si získá srdce tisíců fanoušků (takový mokrý sen každého básníka i romanopisce, ne? ), se svým životem není spokojená. Je vnitřně sžírána "bílou dírou" i rodiči: nároky své matky a nezájmem ze strany svého otce. Obojímu se snaží uniknout, nakonec utíká i z mateřské role a stává se jí spousta nepravděpodobných událostí včetně zapletení se do Laoské mafie. Ale je to milovaná básnířka, takže samozřejmě, že bude zachráněna. Ale bude zachráněna sama před sebou? Řeknu vám, to byla ale zvláštní kniha! Nejedná se o ucelený příběh: najdeme zde jednotlivé kapitoly románu, ale i poznámky autora a deníkové zápisky básnířky, které někdo vzal a pořádně smíchal dohromady jako při přípravě další partie pexesa. Goudreault se věnoval slam poetry a za mě to je z tohoto textu velmi cítit. Ačkoliv je život Marie-Maude vyhnán do různých absurdit, dá se v románu najít několik pomrknutí a Moje tvoje smrt se tak dá číst i jako kritika dnešní společnosti, ne jenom jako životopisný román. Ale možná byl příběh na můj vkus roztříštěn až moc, navíc poznámky autora mne moc nezajímaly. Neustálé opakování, že se teď všechna tajemství konečně rozpletou... Mno, já stále čekám, nějak jsem to dramatické vyústění asi zaspala. Co mě ale zaujalo velmi, je čtenářský vkus Marie-Maude, která se s chutí vrhala na těžké literární klasiky. Už jako dítě četla díky své genialitě Illiadu, Paní Bovaryovou, Hrabě Monte Crista nebo Lolitu. Ale neopomněla i Julesa Vernea nebo z ryze studijních důvodů Bibli. Oceňuji, že na usnutí četla Paola Coelha a že se na jednom místě s Marie-Maude objeví Virginie Despentes, která je i zde nad věcí. Sice to není klasický román, ale třeba vás ta roztříštěnost a neučesanost textů, které jdou mnohdy až do absurdity některých situací, chytne za vaše čtenářské srdce a budete se u Moje tvoje smrt bavit.

"Nic významného se neodehrává podle předpokladů, pány situace se tedy můžeme stát jedině vyvoláním nepředpokládatelného." Tahle věta shrnuje nejen osud hlavní hrdinky, ale i ojedinělou formu knihy, i její sarkastický jazyk. "Člověk je houževnatý živočich. Dokáže se dlouho vláčet zraněný, než na své rány zajde." Roztříštěnost textu ještě umocňuje vnitřní rozervanost Marie-Maude, podtrhuje absurdní životní kotrmelce, kdy chce uniknout, ale současně naplno prožívá to "píchlé kolo bytí".