Moc přítomného okamžiku

Hrozně rád bych dal 5 hvězdiček, ale brání mi v tom několik věcí. Některé myšlenkové obraty a použitá terminologie je podle mě v dnešní době nevhodná. Bohužel nevím jak to vyznívá v originále a tak to může být překladem. Zkrátka při čtení je nutno mít na paměti co Tolle píše na straně 23: „Mysl má tendenci kategorizovat a srovnávat, ale tato kniha vám přinese větší prospěch, když se nebudete snažit srovnávat její terminologii s terminologií ostatních učení. Moje užívání slov jako „mysl“, „štěstí“ a „vědomí“ nemusí nutně odpovídat jiným učením. Nelpěte na jednotlivých slovech.“ To platí i obráceně. Je nutné si to uvědomovat při čtení knihy, tak posléze při posuzování jiných učení. Často mám pocit, že na to lidé zapomínají. Knihu vnímám spíš jako popis určité realizace než jako nové duchovní učení. Tolle samozřejmě nepřináší nic nového. To nejcennější na knize je, že vznikla díky jeho mystické zkušenosti. Nejedná se tak o novodobý kompilát. Knihu tak víc považuju za vyznání osobního poznání než nový duchovní směr. Důležitost realizace bdělosti se totiž nachází úplně ve všech mystických tradicích. Tolle je ukázkou jak to s člověkem může zatočit, když se to povede… :) (2 roky v parku) Podle toho taky knihu hodnotím. Kdybych to měl chápat jako naučnou literaturu bylo by to o dost horší. Tolleho osobní poznání se mi líbí, ale další věc, se kterou jsem zápasil při čtení, byl způsob výkladu. Když o něčem musíte napsat pojednání, někdy se špatně začíná, ale když se vás někdo zeptá, odpovíte hned. Zjednodušování pomocí otázek a odpovědí nemusím. Schopnost být v přítomnosti je zkrátka fatální. Díky prožité zkušenosti náhle rozumíte duchovním učením. U Tolleho se tohle poznání projevuje u schopnosti do výkladu zcela přirozeně začlenit citáty Ježíše nebo Buddhy. Ohledně negativních komentářů. Věcné námitky bývají většinou správné. U rozumářů se však projevuje skutečnost, že předložená látka se nedá rozumově uchopit a ani intuicí. Skutečnost, že člověk nemá já není nijak intuitivní a to stejné bdělé vědomí přítomnosti. Lidé s nižší kapacitou nebudou vnímat rozdíl mezi „být vzhůru“ a „být bdělý“. Poslední věc co se mi nelíbila byla asi poslední třetina, která obsahovala dalo by se říct ezo učení vyplývající z Tolleho poznání. Jako autista absolutně nedokážu posoudit kapitolu o vztazích. Tuto část knihy nedokážu vůbec posoudit. Ale první polovina je maximální. Tohle si musíte přečíst. Kniha obsahuje spoustu vynikajících postřehů a proto se hodí i těm, kdo význam bdělého vědomí chápou. Myslíte, že to nemusíte číst? Takže jste kontinuálně bdělí? Jo, a nezapomeňte na stranu 23. Doporučuju úplně všem. 90% Koho zajímá něco víc technického, tak doporučuju Zrcadlo od Namkhaie Norbu: https://www.databazeknih.cz/knihy/zrcadlo-pouceni-o-bdelem-vedomi-pritomnosti-165463

Tuto knihu jsem obdržel jako dárek od BARNAJKY. Asi je lépe si tuto knihu rozkouskovat a číst ji postupně, než ji přečíst na jeden zásah. Kniha má 10 částí. Knihu jsem však přečetl za jeden den, poněvadž jsem cítil potřebu si jí přečíst. V knize se vyskytuje hodně myšlenek, některé jakoby byly určeny speciálně pro mě a souhlasím s nimi. Některé části byly zajímavé a podnětné, jiné části mě příliš neoslovily. K některým částem se časem vrátím. Určité části byly pro mě náročné na četbu, neoslovily mne, anebo mi nic nepřinesly nebo jsem jim správně neporozuměl. Prožívám období, které je pro mě těžké, takže při čtení jsem pociťoval nějakou úlevu a přemýšlel jsem o sobě samém. Autor na každém kroku zdůrazňuje přítomnost okamžiku, říká, žijeme tady a teď, nezabývejme se minulostí a budoucností, protože nejdůležitější je pro nás přítomnost. Na počátku knihy zdůrazňuje, že pro některé čtenáře to může být opakování téhož, ale asi je dobře, že na to stále poukazuje. Člověk má někdy tendenci se obracet do minulosti, zabředávat v ní, utápět se v ní a trpět, anebo naopak myslet na budoucnost, říkat si, že bude lépe, až za nějaký čas. Ale tím pádem přítomnost odkládáme na vedlejší kolej, což je chyba. Zajímavé byl také názor, abychom se podívali z povzdálí na průběh našeho myšlení, abychom se stali pozorovateli našich myšlenek, jak to na nás bude působit. Když to vztáhnu na mě osobně, tak to je hrozné. Autor uvádí, že lidé hodně přemýšlí a to není také dobře. V knize se vyskytují pojmy jako například OSVÍCENÍ, BYTÍ, MYSL, MYŠLENKA, EMOCE, BOLEST, EGO, STRACH, PSYCHOLOGICKÝ ČAS, NORMÁLNÍ NEVĚDOMÍ A HLUBOKÉ NEVĚDOMÍ aj. Autor se v knize zabývá také partnerskými vztahy a v knize se také vyskytují výroky Ježíše Krista nebo Budhy. Kniha mi dodala hodně pozitivní energie a při čtení jsem si přál, aby mi tato pozitivní energie vydržela pokud možno co nejdéle. V současné době jsem hodně smutný, cítím v sobě obrovskou ZLOST, mnohdy mám strach, abych neprovedl nějakou hloupost, kterou bych nemohl vzít zpět. Mám obavy, abych někomu slovně neublížil, cítím zlost, dá-li se to takto říci, na celý SVĚT. Při čtení knihy jsem byl v rovnováze, srovnával a utřiďoval jsem si myšlenky, byl jsem v tu chvíli „silný“ a snažil jsem se vyrovnat s určitými událostmi, jenže po dočtení knihy mne zase ten pozitivní náboj opustil a zase převládala ZLOST a špatné myšlenky. Přitom sám dobře vím, že ubližuji sám době! Dobro a zlo se ve mně mísí, chvíli převládá ZLO, chvíli DOBRO. Nedokážu určit v následujících dnech, co převládne a jaký postoj zaujmu. Kdybych se jen dokázal řídit radami knih s tímto zaměřením.. Jenže něco jiného je číst a říkat si, že by bylo fajn se těmito myšlenkami řídit, daleko horší je to zrealizovat.. Citáty z knihy, které mne oslovily: Připadá-li vám přítomná situace nesnesitelná, máte tři možnosti: odejít, změnit situaci nebo ji přijmout. Chcete-li být zodpovědní za svůj život, musíte si vybrat jednu z těchto možností – a musíte si vybrat teď. Pak přijměte důsledky. Nehledejte žádné výmluvy. Udržujte svůj vnitřní prostor čistý. Jestliže se rozhodnete něco udělat – odejít nebo změnit situaci -, odhoďte všechny negativní emoce. Akce vycházející z pochopení situace je účinnější než akce vycházející z negativních emocí. Jakákoli akce je často lepší než žádná akce, zejména když jste v nepříznivé situaci už dlouho. Bude-li to chyba, alespoň se něco naučíte, takže to vlastně chyba nebude. Pokud nic neuděláte, nic se nenaučíte. Neděláte nic, protože máte strach? Přiznejte svůj strach a uvědomujte si jej. Tím přerušíte spojení mezi strachem a myšlením. Nedovolte strachu, aby vstoupil do vaší mysli. Využijte síly přítomného okamžiku. Strach nemůže převládnout. Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když odpustíte každému okamžiku – když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutno odpustit později. Kdykoli cítíte nějako negativní emoci, dívejte se na ni jako na signál, který vám říká: „Probuďte se. Vystupte ze své mysli. Soustřeďte se na přítomnost.“ Vzdání se realitě nemění to, co je, alespoň ne přímo. Vzdání se změní vás. Jakmile se změníte vy, změní se celý váš svět, neboť svět je jen odrazem. Nemůžete-li bolesti uniknout, musíte jí čelit. Nesnažte se od ní odvracet. Plně ji vnímejte – nepřemýšlejte o ní! Soustřeďte svou pozornost na svou bolest, nikoli na situaci nebo událost, která ji způsobila. Nedovolte své mysli, aby si z vaší bolesti vytvořila totožnost oběti. Sebelítost vás uvězní ve vašem utrpení. Jelikož bolesti nemůžete uniknout, zbývá vám jediná možnost: musíte ji vnímat. Jinak se nic nezmění. Proto si svou bolest plně uvědomujte. Neposuzujte ji. Vnímejte svou bolest, strach a osamělost. Soustřeďte se v přítomném okamžiku celým svým Bytím, každou buňkou svého těla. Tím vnášíte světlo do temnoty. Toto světlo je plamen vašeho vědomí. Slovo „odpuštění“ se užívá už dva tisíce let, ale jen velmi málo lidí ví, co to znamená. Nemůžete odpustit sobě ani druhým, dokud se ztotožňujete se svou minulostí. Odpustit můžete pouze tehdy, když žijete v přítomném okamžiku. Tím učiníte minulost bezmocnou a uvědomíte si, že nic z toho, co jste kdy udělali druhým nebo co druzí udělali vám, nemůže ovlivnit podstatu toho, čím opravdu jste. Pojem odpuštění se pak stane zbytečným.