Mluví Černý jelen

Bohužel jsem nečetl konkrétně tento výtisk, ale před rokem 1998 se mi do ruky dostal překlad právě od Jana Ulricha ještě než se podařilo vydat, předpokládám ale, že nebude velkého rozdílu. Kniha jako taková se příliš komentovat nedá. Předpokladem je zájem o danou kulturu, v tomto případě kmene Lakota - části národa Sioux, Očhéthi Šakówiŋ nebo jakkoliv chcete. Logicky je vypravěčem příběhu jediná osoba a to Heȟáka Sápa a jako Wičháša Wakȟáŋ - přeneseně "šaman". Vypráví příběh svého života, jako nejúžasnější je vyprávění osobní vize seslané na hranici smrti. Tímto dostává schopnost léčit a být jakýmsi duchovním vůdcem svého národa. Jako předpokladem pro pochopení knihy bych asi uvedl přijmutí faktu, že není jediného boha, ale je obsažen ve všem. Nečekejte hrdinský epos, ale spíše pohnutý příběh kolonizace nepodrobeného národa a snahu o odstranění jeho víry předků ...

Na této knize mne nejvíce zaujala příloha překladatele, která je informačně hodnotnější, než vyprávění Černého jelena samotného. Překladatel tam popisuje kulturně-historické pozadí Niedhardova textu, líčí životní cestu Černého jelena, krátce objasní také lakotský jazyk a zvyky a tradice indiánů. Kdo se chce dozvědět více o indiánech a jejich bohužel neslavném konci, rozhodně doporučuji knihu Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Věřím, že genocidní likvidace této pozoruhodné civilizace, přesun jejího zbytku do zanedbaných rezervací a vymýcení jejího bohatého kulturního a duchovního světa vám bude trhat žíly stejně jako mi.