Mizející země

Zajímalo mě, proč Američanka píše o Kamčatce; naštěstí byl důvodem její studijní zájem spojený s tamním pobytem, nikoliv pouze snaha být originální a psát o něčem, co zná jen z netu. (Také jsem se u toho dopátrala, že tu byla zaměněna za jmenovkyni, a tedy do ČV nepatří jako autorka nežijící ani – v mém případě – o 22 let starší; naopak je o 22 let mladší, tak nic. Ještě že jsou letos témata tak bezvadně zvolená, že se každá knížka hodí tak do tří přihrádek :-)!) Žádná detektivka ani thriller, máte pravdu. Jsou to výseky ze života obyvatel Kamčatky, kteří žijí svůj všední život a nějak – více či méně – se jich dotýká domnělý (?) únos dvou malých sester, možná související s útěkem (?) osmnáctileté dívky před třemi lety. Motiv zmizelých dívek mi dlouho připadal zbytečný, ale nakonec jsem ho ocenila - velké množství postav propojoval, snad i dodával některým obyčejnějším příběhům napětí a rozhodně udělal závěr akčnějším. Není to ale zdaleka hlavní téma. Tenhle román čtěte pouze vy, jež zajímají vztahy, práce a zábava různorodých obyvatel Kamčatky po rozpadu Sovětského svazu. „Mizející země“ může být povzdech jejích obyvatel nad jeho ztrátou, nebo nad mizením původních tradic; nebo, jak zmiňuje myshichka, může být mizením půdy pod nohama – dobrý nápad, odpovídající vyznění. Je to dobrý debut.

Americká Fulbrightova stipendistka se pokouší mapovat změny na daleké Kamčatce a hluboce je analyzovat, tak to stojí na přebalu. Ve skutečnosti jsem se ale z románu právě o Kamčatce zrovna moc nedozvěděla, zejména ne o přírodě, ale kupodivu ani ne o současném etnickém složení. Lidmi (ovšem hlavně Rusy) jsem ovšem byla zavalena k udušení. Těch postav, které v knize vystupují, je nechutná hora - jen v úvodu nám autorka naservíruje oboustranný jídelní lístek tzv. ústředních postav... a těmi to jen začíná. Příběh se rozjel čtivě, únosem dvou sester školaček, ale dál po celý rok (co kapitola to měsíc) se od tohoto příběhu více či méně odchylujeme, jak do toho vstupují další školáci, mladiství, dospělí, postarší, a všichni si řeší svoje vlastní problémy, někdy také s podobnou ztrátou blízkého mladistvého. Od poloviny jsem zvládla už jen prolistovat, abych se dobrala podivuhodného (tj. pro mne nečekaného a značně nevěrohodného) konce. I když... úplný konec to jistě nebyl. 50%