Mít svý jistý

"Hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy." Hlavní postavou je Resi, matka čtyř dětí a zároveň spisovatelka, žijící v Berlíně. V textu promlouvá ke své nejstarší dceři Bee a bez obalu jí vysvětluje všechny ty pokrytecké věci, které dennodenně ve společnosti žijeme. Kritizuje sebe i své přátele, dává do kontrastu svou chudší rodinu umělců, pobírající sociální dávky, a své přátele s dobře zajištěnými rodinami. Vše dopodrobna rozebírá a po zveřejnění určitého textu, ze kterého vyšli její přátelé nelichotivě, dojde k jednomu velmi nekompromisnímu kroku od jednoho Resiného přítele. Resi vše donekonečna analyzuje (zejména ve svém mini kamrlíku), nechce před Beou v textu nic skrývat, jde na dřeň. Resi se snaží o co největší autenticitu, ale také balancuje s takovým tím všeobecným tlakem na dokonalost. Říká velmi odvážné věci a nenechá na sobě ani na ostatních nit suchou. Velmi zajímavý text, co na srdci, to na jazyku, spoustu pravdivých postřehů, čtení mě bavilo. S Resi máme i něco společného (třeba ten minikamrlík) a něco zase úplně naopak, ale občas jsem měla pocit, že se motáme tak pořád dokolečka. Nicméně plnou pozornost jsem udržela až do konce, byla jsem zvědavá na další Résiny postřehy a nastavování zrcadel. "Jak mě může něco, co bolí, i utěšovat? No, vidíš. Přesně tohle mám na mysli." "Je to opravdu krásná kuchyně, nádherný být, sdílím Veřin sen. Já a nespočet dalších. Protože on to vůbec není náš osobní sen. Promítli nám ho do mozku. Kdo si ho vysnil? Nemám tušení. Drahé obchody s nábytkem? Redakce časopisů o celebritách?" "To je dovednost, jíž by se nemělo opovrhovat, Beo: nechat ostatní, aby se o sebe postarali sami. Neměla by sis to plést s nezájmem."