Miserere nobis - Do temnoty

Kniha mě zaujala pěknou obálkou, která dává příslib příběhu s upírskou tématikou, což se vyplnilo. Knihu jsem přečetla velmi rychle, protože se nejedná o žádný těžký námět, naopak sledujeme dvě základní dějové linky vyprávějící ve zkratce životní osudy hlavních hrdinů, které se samozřejmě protnou. Tato kniha je prvním dílem trilogie a zřejmě má čtenáře pouze seznámit s postavami, vykreslit jejich povahy a také okolnosti jejich dospívání, aby bylo zřejmé, proč jsou, jací jsou, aby pak v dalších dílech, jak doufám, konečně vykrystalizoval děj mnohem zajímavější. Autorka se snaží příběh zasadit do historických reálií, aby působil skutečněji, ale nějak se to míjí účinkem. Celkově je kniha taková nedotažená, celou dobu jsem měla pocit jako by jí psal teenager. Zápletky jsou takové tuctové, nezajímavé, neslané - nemastné, celý text se mi zdá předvídatelný - jako celek neurazí, ale také nenadchne. Snad se v dalším díle dočkáme nějakého zajímavého spádu a interesantní děsivé zápletky nebo to bude další trapná upírská love story ?

Miserere nobis – Do temnoty je knížka, která si mě získala hlavně svojí atmosférou. Má takový ten lehce temný, místy až mrazivý nádech, ale zároveň se čte hrozně příjemně a člověk se do ní rychle ponoří. Příběh je hezky vystavěný a dává smysl – všechno do sebe postupně zapadá, nic tam nepůsobí navíc. Zároveň si knížka drží napětí, takže jsem měla pořád chuť číst dál a zjistit, co se vlastně děje a kam to celé směřuje. Postavy jsou za mě taky velké plus. Nejsou jen „dobré“ nebo „špatné“, ale působí reálně, mají svoje chyby i silné stránky. Díky tomu jsem si k nim dokázala vytvořit vztah a jejich příběhy mě zajímaly. Velmi příjemná je také lehkost čtení. Styl je plynulý, srozumitelný a zároveň dostatečně bohatý na to, aby nepůsobil jednoduše. Kapitoly rychle ubíhají. Za mě je to povedený začátek série a rozhodně ve mně zanechal chuť sáhnout po dalším díle. Jsem zvědavá, kam se to celé posune dál.