Hrozně jdem se na tento díl těšila. Zajímalo mě snad všechno. Kam se Tomáš Volf posunul, jestli jr v kontaktu s Evou Černou, jak je ona sama na tom v soukromí. Taky jsem si říkala, jestli se už Tomáš usadil třeba. Ale vzhledem k tomu, co mu přistane na stole není čas ztrácet čas. Skvěle vystavěno, stupňované napětí, uvěřitelný motiv i prostředí, ve kterém se pohybovali bylo velmi velmi zajímavé a nikdy by mě nenapadlo to takto propojit. Moc jsem si čtení užila a jen mě mrzí, že se s tím autor tak dělá, píše, maže, píše a já to přečtu za 4,5 hodiny

Tentokrát to ne úplně sedlo. Zdá se mi, že obě linie se rozbíhaly poměrně pomalu, prostředí umění-neumění načrtnuto s ambicí, ale povrchně a dojem zachraňuje až sugestivní závěr. Nicméně Jiří Březina patří i tak na poli české detektivky k těm lepším - takže se těším na další případ.