Ve své knize se populární komik snaží o vtipná vyprávění. Já mohu za sebe říct, že mi glosy až tak vtipné nepřišly. Poznamenává je smutné období covidu, kdy umělci nemohli vystupovat a byli nuceni sedět doma na zadku. Mnoho z nich se proto vrhlo na psaní knih. Za mne by této knize spíše seděla audiopodoba, vyprávěnky ze života s prostinkými obrázky bez typického projevu Miloše Knora tolik netáhnou a nepřipadají vám ani vtipné. Kniha má velmi příjemný vizuál a je natištěna snad na nejlepším křídovém papíře, což bych chápala, kdyby byly součástí fotografie, ale ty tam nejsou. Knihu jsem navíc zaznamenala jen díky knihovně, jinak o ní nevím. A kdybych ji nečetla, taky se nic nestane.