Milenec lady Chatterleyové

Úplně dobře se mě knížka nečetla... Asi to bude tím, že jsem zvyklá na novodobé romány. Ale co se týče příběhu tak měl sílu a váhu v pocitech, myšlenkách a úvahách. Četlo se to velmi pomalu... ta mluva a filozofické rozpravy co se asi v té době hodně vedli mě děsně nudili. Myslím že to by dostalo každou normální ženu do depresí. Connie lady Chatterleiová byla osamělá, prázdná a velmi nešťastná žena v manželském vztahu s Cliffordem, který byl upoutáný na invalidní vozík. Její touha po dítěti po lásce po touze po vášni a po sblížení byly nesmírně silné. Prožívala vnitřní boj o tom být věrnou a chápající ženou svému muži nebo se podat přitažlivosti a lásce muži který byl z nižší třídy. Určitě je to nadčasová psychologická klasika, která si najde své čtenáře i 100 let od 1. vydání.

Tohle zjevně nebyla kniha pro mě. Co se dalo vyřešit na pár stranách, to se táhlo jako vařená nudle. Pominu-li morální konflikt hlavních postav, spád a obsah nezachrání ani kritika sociální a ekonomické situace po první světové válce, kdy je zjevné, že staré pořádky končí a nutně musí přijít něco nového .. Dočetla jsem a nic to ve mně nezanechalo- nadšení,sympatie, odpor, zděšení...Nic. Tak jsem buď cynická, citově okoralá,nebo je chyba na straně vysílače. Nevím. Každopádně na svou dobu to musela být hodně odvážná literatura, ale kvůli tomu jsem ji nečetla.