Milenec

Mně se příběh studentky Allison a mladého vojáka Eyala líbil. K této zemi mám blízko, tudíž mi nic nebylo cizí a bohužel takto často tito mladí vojáci po dokončení mise dopadají. Sice brání zemi, ve které žijí, ale někdy za to zaplatí i svým duševním zdravím. Není to náročné čtení, spíše taková oddechová romantika z třaskavého prostředí :o)

Román Milenec mě chytil nejen jako milostný příběh, ale i jako otevřené nahlédnutí do složitého soužití Židů a Arabů. Hlavní hrdinka Allison, Kanaďanka z rodiny s částečně židovskými kořeny, přijíždí do Izraele, aby sama sobě odpověděla na otázku, kam vlastně patří. Její hledání identity je o to intenzivnější, že na studiích potká Ejala, mladého izraelského vojáka. Vztah plný chvění, nedočkavosti a napětí je popsán tak živě, že jsem se při čtení vrátila do vlastních začátků vztahu – ten pocit zná každý, kdo se někdy opravdu zamiloval. Do jejich romance ale zasahuje realita: Ejal je povolán do Gazy a najednou se před Allison rozevírá propast mezi oběma stranami konfliktu. Autorka velmi sugestivně vykresluje život v zemi, kde sirény a raketové útoky patří k běžným dnům, a lidé se potkávají v krytech v pyžamech, zatímco v Gaze žádné kryty nejsou. Připomíná se i bolestná minulost – etnické čistky z roku 1948, drancování palestinských vesnic, ale i pietní akce za oběti holocaustu a padlé vojáky. Velkou předností knihy je autentičnost: hebrejská a arabská slova ponechaná v textu, detailní pohled na židovské tradice, jazyk i každodenní život. Oceňuji i odvahu nakladatelství Beta vydávat knihy z takových koutů světa – pro čtenáře je to obrovská možnost rozšířit si obzory. Zajímavé pro mě bylo i téma „židovského rasismu“ – rozdílný pohled na Židy z arabských zemí, a také nejednoznačné vnímání Palestinců. Allison má po svém boku Ejala, zosobnění izraelské identity, a přitom přátelku Ajšu, Palestinku a antisionistku. Sama tápe, co je správné, a čtenáři předkládá obě misky vah: má Izrael právo bránit se před raketami, když každá stojí život? A co cena, kterou platí Palestinci, když na jednoho mrtvého Izraelce připadá deset jejich? Kniha se nečte snadno – popisy posttraumatických vojáků, mládí v uniformách či připomínky historických křivd jsou útrpné. Ale právě proto je příběh působivý, zvlášť v kontextu dnešních událostí. Je rozdíl číst suchou zprávu a sledovat, jak konkrétní lidé žijí, milují, trpí. Co mi trochu vadilo, byl chaos ve vyprávění – přeskakování v čase, střídání perspektiv Allison a Ejala bez jasného řádu. Ale na druhou stranu to odráželo i chaos jejich životů a země, v níž nic není černobílé. Milenec je kniha, která neříká, co je správně a co špatně. Dává prostor oběma stranám a čtenáře nutí přemýšlet. A právě proto na mě zapůsobila silněji než mnoho jiných románů.