Mijamoto Musaši 2

Mám rád Musašiho. Právě proto se mi druhá kniha jeho příběhu Dva meče četla o poznání hůř, hůř než první. Putování, cesta, osud jsou takové trochu kostrbaté. Při každém popisu zbraně, části zbroje a dalších věcí, bohů, božstev atd. se ocitl český a následně i japonský výraz. To mě dost rušilo a zhoršovalo plynulost četby. Přivítal bych buď jen český s malinkým číselným kódem k vysvětlivkám a slovníčku, kde by se čtenář dozvěděl japonský výraz, nebo japonský taky s odkazem. Slovníček s vysvětlivkami je velmi obsáhlý a podrobný, za což velmi děkuji. Závěr se mi zdál uměle narychlo přidaný a uspěchaný. Moc chválím verše na začátcích kapitol a krásné ilustrace. Celkově určitě knihu můžu doporučit, stojí rozhodně za přečtení. Tentokrát 3,5* a těším se na další pokračování.

Nejslavnější samuraj Mijamoto Musaši se vrací, aby nám vyprávěl další příběhy ze svého života. V této knize hledá moudrost u poustevníka Tósaie, ale jeho cesta rozhodně není přímá ani jednoduchá. Jsme v Japonsku a samurajové prostě nechodí jen tak z bodu A do bodu B. Vždycky je po cestě čeká nějaká zkouška, boj nebo překážka, kterou musí zvládnout, aby se mohli posunout dál. A my můžeme tuhle cestu díky autorovi znovu sledovat. Knihu ale podle mě nejde číst jako klasický akční příběh, který budete stránku po stránce hltat a napjatě čekat, jak všechno dopadne. O tom tahle série podle mě ani není. Najdete tu sice boje, meče, pušky i další nebezpečné situace, ale mě na ní baví hlavně něco úplně jiného – japonská moudrost, klid a myšlenky, které se za jednotlivými příběhy schovávají. V knize je několik epizod, které v sobě nesou určité ponaučení nebo otázku k zamyšlení. A právě ty mě bavily nejvíc. Některé přečtete rychle, ale pak vám ještě chvíli běží hlavou. Nejde jen o to, kdo koho porazí, ale proč se postavy rozhodují tak, jak se rozhodují, co pro ně znamená čest, síla, trpělivost nebo životní cesta. Postava Musašiho je podle mě výborně napsaná. Umí nosit meč, bojovat a přežít, ale zároveň umí hledat hlubší smysl věcí a přemýšlet nad vlastní existencí. Není to jen bojovník, ale člověk, který se pořád učí, hledá a posouvá. A právě tahle kombinace je mi na něm velmi sympatická a díky ní mě kniha zaujala i tentokrát. Líbilo se mi také, že příběh nikam zbytečně nespěchá. Má svoje tempo, které je místy pomalejší, ale k podobnému typu knihy mi sedí. Člověk má čas vnímat nejen samotný děj, ale i jednotlivé myšlenky a atmosféru starého Japonska. Nemůžu říct, že by tato kniha patřila mezi ty, které se mi nesmazatelně vryjí pod kůži, ale určitě jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Myslím, že příběhů, které nám kromě děje nabídnou i nějaké ponaučení nebo zamyšlení nad životem, není nikdy dost. A právě proto tuto knihu určitě doporučuji.