Záhada Black Oak

Nejvíc úsměvů rozdávají lidé, kteří sami trpí. Tajně, potichu, v hlubokém osamění. To bylo senzační čtení. Nechápu, kdo této knize mohl dát záložku horor. Autorka má ohromný vypravěčský, až poetický dar a těším se na další knihu. Jestli je to prvotina, tak obrovská paráda. Rolliho srub nabízel přenádherný výhled na horu Ook, která pyšně vypínala svůj vrchol k blankytným nebesům. Řeka Silver Oak se třpytila hluboko pod ní, jako krásná a nablýskaná modrostříbrná stužka v poledním slunci prvních zářijových dnů. Srdce by zaplesalo nad tou krásou, jen kdyby mělo čas se zastavit a kochat přenádherným pohledem. Jaro zde muselo být nádherné, léto čarovné, podzim barevně kouzelný a zima mrazivě magická. Ale taky drsná. Pořád si nedokázal život na těchto zdánlivě odlehlých místech ani představit. Jestli někdo miluje květinu, která na milionech a milionech hvězd existuje jako jediný exemplář, stačí mu ke štěstí, když se na ni může jen dívat. Říká si: Tam někde je moje květina. (Exupéry) S lidmi je to jako s květinami, každý člověk je svým způsobem neobyčejný, nenapodobitelný exemplář vzácné květeny. Ale existují květiny natolik unikátní, jejichž obraz a vůně zůstanou v mysli po celý život a ztrátu nese srdce velmi těžko. Jednou bude hledět k modré obloze, stejně jako Malý princ, a vzpomínat na svoji květinu, kvetoucí na břehu jezera kdesi v Black Oak

Detektivní linka byla napínavá od začátku do konce a romantická úplně nádherná. Chemie mezi Mikem a Chicem se sice rozjížděla pomalu, ale stálo to za to. Skvělá kombinace případu a emocí, já jsem si to neskutečně užila.