Vzpomínky na nás

„Tahle kniha je důkazem toho, že život je velká bouře a pokud ji přečkáme, přežijeme do slunečného dne.“ Do knihy jsem se zamilovala už ve chvíli, kdy jsem poprvé spatřila její úžasnou obálku – ale tím to zdaleka nekončí. Tento příběh má totiž rozhodně co nabídnout. Na knize velmi oceňuji několik věcí. Skoro na začátku každé kapitoly se objevují hluboké úvahy a myšlenky o životě, světě a vnitřních emocích postav. Dále mě naprosto okouzlilo malebné prostředí, ve kterém se děj odehrává – Riverbend Street si mě získalo. Moře, dům s mušlemi na parapetu, uličky a hlavně maják. Popisy přírody jsou napsané s neuvěřitelným citem, a i v nich se často skrývá hloubka. Například věta: „Vítr si pohrává s listy. Zní to jako šepot minulosti.“ Z celé knihy vyzařuje uklidňující atmosféra, ale nechybí ani smutné momenty. Ty autor dokázal zpracovat šetrně a s citem, přesto tak, že ve mně dokázaly vyvolat silné emoce. Kniha je poměrně krátká, ale mám pocit, že je to záměr. Nejde v ní ani tak o rozsáhlý děj nebo složité zápletky, spíš o zachycení určité nálady a vnitřního prožitku – a to se rozhodně podařilo. A poznámka na závěr… chtěla bych víc společných chvil Alexe a Daniela. Těch totiž není nikdy dost. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi emotivní čtení.

Rozhodně to byl silný příběh, obdivuju kolik se toho dalo vměstnat do 85 stran ale bylo pro mě občas složité se orientovat v čase a v tom která postava zrovna vypráví, jelikož mi přišly dost stejné. Moc nemusím, když se na začátku kapitoly opakuje to co je na konci předchozí jen z pohledu někoho jiného.