Vinen, či nevinen

Kdysi jsem hojně četla knihy autorova otce. Nečekala jsem, že syn se až tak "potatí", ale tedy - psát umí. A ten brilantní závěr mě dostal do kolen, takový jsem skutečně nečekala. Super počteníčko.

Začátek mi přišel nadějný, ale v podstatě to bylo jen přepálené tempo, poté už se nevygradovalo vůbec nic. Hrdina nepůsobil moc sympaticky, do děje vlastně nic moc nepřinesl. Zaujaté chování policie působilo opravdu nepříjemně, ale nakonec se linka vlastně taky vytratila. Čekala jsem nějakou větší konspiraci, proč na začátku tak slepě věřili švagrovi, aby pak bez větší sebereflexe otočili a najednou byli s Billem největší kámoši. Okrajové propojení s dostihy v podstatě jen pro zachování tradice, jinak bez významu. Já bych naopak uvítala, kdyby se Felix rozhodl odpoutat a zkusil něco úplně jiného. Zatím to vypadá, že na hlubší počiny nemá, ale kdyby se nemusel držet zavedené formy, třeba by mu svoboda prospěla. Takhle je z toho jen zapomenutelná plochá francisovka v řadě, zastíněná povedenějšími díly. Nebo takhle - čtivá kniha samozřejmě je, v tom je i Felix velmi dobrý, jisté kvality kniha má. Ale není to úplně ono. Mrzí mě neustálé zkratky a zjednodušení, aby si autor ulehčil práci - typicky špatné vztahy s rodinou (případně rodiče dávno mrtví) a bezdětné ústřední postavy, případně zatím mladý nebo vznikající pár - aby se nemuselo příliš zabíhat do hlubších rovin. Překlad místy kostrbatý, křečovitý. Příště asi zkusím radši originál.