So long, Marianne

Čekala jsem více autenticity. Na intimní zpověď je to příliš senzacechtivé. ( Měla jsem v pubertě období Leonarda Cohena a plakala u jeho desek, ač jsem nerozuměla ani slovu. Ale o něj zde vůbec nejde. ) Přišlo mi to napsané dosti zmatečně. Je to škoda, mohl to být dobrý příběh, ale není. Prostě holka, co neví co se sebou, a nechá se ovlivňovat dobou a muži. Její mateřská role mě také nepřesvědčila. Klidně pošle dítě s cizími lidmi k matce, aby měla prostor na válení se s chlapem. A to, že přišla o mléko kvůli nevěře manžela? Byl jí nevěrný nonstop , takže to zase takový šok asi nebyl. Volná láska, rádobyumělci, co čekají na zásilky s penězi. Slavná jména. No, někoho ta volnost a neukotvenos láká, mně to přijde nezodpovědné. Kniha se ani nečte dobře, možná je to tím trojím překladem.

Chápu, že vzrušující osud je pro každého něco jiného. Odjet v malém autíčku z Norska na řecký ostrov skoro bez peněz, zažít tam svobodnou éru, kdy ještě slovo hippie nebylo vynalezeno, stát se ženou spisovatele a potom milencem světové písničkářské hvězdy, bydlet v malém domku s doma vyrobeným nábytkem na ostrově, kde se střídají umělci, celebrity i dobrodruzi, pak v Montrealu, New Yorku, Mexiku a k stáru konečně oprášit starou korespondenci a fotky a dostat na smrtelném loži pozdrav od dávného milence Leonarda – bože, jaká to nuda! (Jak si tu stěžuje čtenářka dvojitá Ema…) Ne, není to jen příběh ženy, kterou opouštěli muži, je to příběh jejího i jejich zrání, poctivý příběh, kde se za všechno platí: NĚCO ZA NĚCO, jak už to chodí… Píseň So long, Marianne patří ke Cohenovým nejlepším, je na jeho první desce, kterou si doma hraji dlouhá léta. Marianne promluvila o svém životě až v pozdním věku a svolila dát interview, který jsem slyšel na Vltavě. Potom byla sepsána tahle kniha. Je napsaná prostým přehledným stylem s použitím mnoha citátů z dopisů a rozhovorů, najdete zde i nikdy nezveřejněné intimní básně Leonarda pro jeho lásku. Myslím, že bych ta léta na ostrově Hydra velmi rád prožil s nimi.