Šestatřicet uren

Šestatřicet uren, kniha s pochmurnou obálkou a anotací, která mě díky nadcházejícímu podzimu okamžitě zaujala. V tomhle období se ráda obklopuji knihami, které mě donutí přemýšlet a které nekloužou po povrchu, ale dostanou se Vám hluboko pod kůži. A anotace Šestatřiceti uren zněla nadmíru dobře. S velkými očekáváními jsem se tedy pustila do čtení. Víte, kolik uren se dokáže vejít do jednoho hrobu? A kolik lidských příběhů se může vměstnat do tak malého prostoru? To zpočátku neví ani Sirpa, která se loučí se svou matkou a zároveň se snaží zpětně pochopit jejich komplikovaný vztah. Co její matku poznamenalo? Co ji proměnilo v člověka, jakým byla? Jde o náročnější čtení, které podle mě nesedne každému. Sama jsem měla několik momentů, kdy jsem se ke knize musela trochu nutit, protože si nedokázala udržet mou pozornost. Některé části mě bavily více, jiné zase méně, a právě proto jsem z knihy nakonec neměla tak silný pocit, jaký jsem původně očekávala. Pokud ale hledáte knihu plnou vážných témat, která Vás donutí přemýšlet a má šanci dostat se Vám pod kůži, určitě ji můžete vyzkoušet. Já ji bohužel hodnotím spíše průměrně, ale dokážu si představit, že některým čtenářům sedne mnohem více.