Proklatý

Attiku OʼSullivanovi, poslednímu druidovi, jsou čarodějnice celkem ukradené. Přesto se chce k místnímu konventu zachovat hezky a podepsat vzájemně výhodnou dohodu o neútočení, ale v tom se počet čarodějnic v arizonském Tempe přes noc zčtyřnásobí. A nové přírůstky nejsou jen špatné, jsou to pořádné mrchy s temnou nacistickou minulostí.
Na místních středoškolácích si pochutnává padlý anděl, z Vegas táhne tlupa Bakchantek se zvláštním druhem smrtící dekadence a o Attikovu pozornost se pokouší rajcovní keltská bohyně ohně, takže na lovení čarodějnic si hledá čas jen horko těžko. I tak ale hodlá s pomocí upířího právníka, kouzelného meče a sousedova ručního protitankového granátometu vyčistit celé město a dát ježibabám jasně najevo, že s tímhle druidem se do křížku pouštět neměly.
Svižná a zábavná městská fantasy se v zahraničí dočkala bouřlivého úspěchu a potěší všechny ctitele dobrodružných příběhů, obzvláště pak fanoušky Simona R. Greena a Jima Butchera. Odezva na českém trhu: „Pokud hledáte oddechové a zábavné čtivo, tak můžete přeskočit přihořívá, přihořívá a rovnou hopnout na hoří. Nekomplikovaný a velmi čtivý příběh z žánru urban fantasy vám nejspíše připomene Simona R. Greena a jeho Noční stranu nebo historky Harryho Dresdena z pera Jima Butchera. Přičemž v potaz berte to lepší ze sérií obou zmíněných autorů. Kevin Hearne a s ním i Atticus OʼSullivan hláškuje a háže fórky častěji než kouzla a děj útlého románu uhání jak amfetaminy přikrmovaný gepard.“ - Jan Žlebek, Sarden „Kroniky železného druida jsou ten typ knihy, kterou otevřete, když nasednete doma na vlak, a ve chvíli, kdy v Chotěboři vysedáte, máte ji už dávno přečtenou. Není to dlouhé, je to akční, nenudí to a královsky se u toho pobavíte. K tomu si zopakujete trochu Shakespeara (i toho Atticus rád cituje), dějiny druhé světové války a irskou, potažmo severskou mytologii. Nemluvě o tom, že celý Proklatý má vlastně environmentální poselství. Ještě někdo váhá?“ - Jan Nohovec, Fantasya „Celý cyklus je označován za městskou fantasy s velkou mírou vtipu. Osobně bych neměl nejmenší problém s tím, označit to za nejlepší současnou humornou fantasy koketující s městským folklórem. A že tam dost brutálně masakrují démoni lidi a umírají i kladné postavy? No, Pratchett se s tím v rané éře Zeměplochy taky nepáral.“ - Boris Hokr, Knihožrout