Příběhy naděje

Budu upřímná, nebavilo mě to, není to román , ale literatura naučná a na to potřebuji klid a náladu. Snad na podzim.

Od knihy jsem očekávala něco jiného, měla jsem tendenci některé opakující se události přeskakovat, ale nakonec jsem se zdárně pročetla až ke konci knihy. Na samotnou knihu mi to přišlo trochu málo, očekávala jsem asi více informací o tom, jak probíhaly rozhovory s Lalem, ale po přečtení jsem pochopila, že je to asi vše, co šlo o těchto setkáních napsat... Jen to mohlo být součástí doslovu Tatéra a bylo by to pro mě příjemnější. Tohle byla spíš taková autorčina osobní zpověď. Na druhou stranu chápu, že se s ní chtěla podělit, a že může některým lidem její život inspirovat. Pro mě byl na knize nejzajímavější konec, ve kterém jsem se navnadila na knihu, kterou autorka plánuje a tu si určitě mile ráda přečtu, protože mám ráda autorčin styl psaní.