Ne každá zrůda je vrah

Jak tenká je hranice mezi bezpečným světem, který známe a naprostým chaosem, který ovládaly ulice v devadesátých letech? Josef Lottes a Ivo Michalík nás prostřednictvím této knihy vezmou na cestu do doby, která byla sice plná svobody, ale také neuvěřitelné krutosti, na kterou lidé tehdy nebyli připraveni, ne že by někdy byli. Není to jen "nudný" popis činů Vinohradského řezníka či brutálního řádění Kotta a Kutílka, o kterém jsem shodou okolní nedávno četla v knize Dva na vraždu, je to také upřímný, lidský pohled člověka, který stál u toho všeho. Jak vůbec člověk může v klidu spát, když vyšetřuje takové hrůzy? To opravdu obdivuji, já bych na to neměla ani žaludek a už vůbec ne odvahu. Mám za sebou pár přednášek a je úžasné, jak o hrůzných činech dokáží vyšetřovatelé mluvit s lehkostí, protože jinak by se z toho museli zkrátka zbláznit. Autorům se povedlo něco skvělého - nepíšou jen o vrazích, ale o atmosféře doby, kdy policie musela bojovat s novým typem zločinu v podstatě holýma rukama. Cítila jsem z textu velkou pokoru k policejní práci a zároveň mrazení z toho, jak snadno se ze souseda může stát zrůda. Nicméně v knize najdeme i odlehčené, vtipnější pasáže a také dávku štěstí, kterou policisté nepochybně potřebují. Pokud hledáte něco, co vám nedá spát, kvůli čemu se budete při večerní procházce otáčet nebo něco, co je neuvěřitelně lidské, syrové a upřímné, tak je tato kniha přesně pro vás.

Známé případy pana Lottese. Během 3 hodin přečteno, při čtení nekterych kapitol/případů jsem si vzpomněla na televizní zpracování pod názvem Případy 1. oddělení.