Na břehu minulosti

Knizku jsem cetla na muj vkus az moc dlouho. Nevim cim to bylo, ale nejak jsem se nedokazala do pribehu ponorit. Hrozne me vytaci hlavni postava vysetrovatelky Megan. Asi jsem po prvnim dilu doufala, ze to bude lepsi no a ono ne. Jeji osobni linka mi trosku kazi cteni, protoze jsem se pristihla, ze po techto pasazich knizku odkladam :D A ten dialog na konci knihy? Wtf.. Abych ale knizku uplne nezkritizovala, tak priznam, ze me zaver detektivni linky prekvapil. Tipovala jsem nekoho jineho. V knize je par prekvapivych odhaleni a jestli vam nevadi hlavni hrdinka a chcete neco oddychoveho, tak je to kniha pro vas..

Do knihy Na břehu minulosti, se není těžké začít – styl je čtivý a příběh se rozvíjí přirozeně, i když spíše pozvolným tempem než strhující akcí. Atmosféra maloměsta, do něhož se hlavní hrdinka vrací s vlastními jizvami z minulosti, je vykreslená věrohodně a motiv vody, který se prolíná dějem, dodává knize jemnou symboliku. Některé pasáže působí dojemně a dokážou se zaujmout o to víc právě proto, že nejsou přehnané. Na druhou stranu, příběh nepřináší nic originálního. Zápletka „návratu domů“ s odkrýváním dávných křivd a bolestí už byla zpracována nesčetněkrát a tady se drží spíše osvědčených vzorců. Postavy jsou sice uvěřitelné a jejich emoce pochopitelné, ale chybí jim větší hloubka nebo originalita, která by je odlišila od jiných podobných příběhů. Celkově je to série se zajímavou symbolikou a několika silnějšími momenty, ale v konečném důsledku vyzní spíše průměrně. Příjemně se čte, jen bohužel nenabízí nic, co by dokázalo zůstat v paměti déle.