Jako po drátku

Knížku jsem si koupil přímo od autora, když na jarmarku v Úštěku vykuřoval ubalené redko a díval se zasněně před sebe. Netušil jsem, co jsem si to koupil. Že to bude román na úrovní těch největších literátů (alespoň dle mého posouzení), že se podíváme z Beskyd do Ústí a přeplujeme oceán, to mě překvapilo. Moc se mi líbilo nenápadné vsunutí historických postav (trošku mi to připomnělo Forresta Gumpa). Malou výtku dávám za rychlé časové přechody. Během jednoho odstavce se může odehrát několik let a pokud nedáváte pozor ztratíte se ve hvězdách jako Jack London. Zpracování spousty historických událostí z jiného úhlu pohledu, hlavně Zoltána bylo fascinující číst. Ze začátku jsem se tím těžko prokousával, ale někdy za půlkou to dostalo grády (pomohla i skvěle namluvená audioknika) a shltnul jsem to během pár týdnů. Moc se mi to líbilo i přes tragické konce a celkové depresivní pojetí.

Román v pravém slova smyslu a hořká zpráva o nesvobodě, hra se skutečnými osudy (trojlístek otců woodcraftu potěšil) mezi postavami zástupnými, ale tolik, tolik živoucími, fascinující cesta z Horních Uher přes oceán zpět v průběhu více než 150 let, rub romantiky, toulání po hvězdách a ztrácení kořenů... Vynikající čtení.