Jak uvěřit na víly

Tohle mi výborně sedlo. Neměla jsem žádná očekávání, první kniha autora, kterou jsem četla, ale zcela jistě ne poslední. Odpouštím i mírný product placement, který nebyl pitomý, ale zapadal to tématu. Těším se na Mapu času.

Bez jakéhokoli očekávání, znalosti autora i anotace jsem se do objemného románu pustila. Začátek mne zaujal, mrkla jsem sem a zděsila se, že to má být fantasy! Naštěstí mne ale autor nenechal na holičkách a pěkně realisticky a racionálně zvolna pokračoval a svůj "vílí" příběh rozvíjel (nebál se zapojit tu a tam sebe jako vypravěče a mírně usměrnit čtenáře). A do poslední stránky nezklamal. Život přinesl mnoho problémů, neštěstí i neporozumění, ale dobrý konec vše napravil. Jen mu zazlívám, že se věnoval hodně tématům, hodně dopodrobna, čímž poněkud utrpěla svižnost jinak zajímavého příběhu. Podfukáři, podvodníci, padouši, gangsteři, kouzelníci, herci, triky všeho druhu, a to samozřejmě i mezi londýnskými politiky, a také Dickensovští sirotci a Doylovy víly. Ale také první světová válka se všemi zákopovými hrůzami a mrtvými a zraněnými a lazarety a sestrami...A španělská chřipka...A fotografové a jejich nápady a výrobky... Žádná fantasy, byť na posledních řádcích připustil (a čtenář musí asi souhlasit), že jsou kolem nás lidé, kteří vidí takové věci, o kterých se nám ani nesní, a pokud jsou ve svém světě šťastni, můžeme jim jen závidět. "Nikdo neosnová osud lidí, ani bůh, ani ta drobná děvčátka s motýlími křídly. ... Nikdo nerežíruje představení s předem daným scénářem. Po hracím plánu života se všichni potácejí poháněni něčím tak přeceňovaným, jako je svobodná vůle."