Jak se říká kniha

Zajímavé propojení umělce dřeva s interpretováním poezie přináší zbrusu nová kniha, která v něm vlastně vznikala postupně, jak se autor prodíral životem. Z pramenů a pramínků poezie kolem sebe čerpal člověčinu, lásku, legraci a vtip. Nápad předat svou sbírku kuriozit i slovesných šperků dál, je neochvějně přátelský ke všem, kdo knihu popadnou a začtou se. Začíst se není problém, jazyk této sbírky je živý, autor se nezastaví před ledajakou estetizující překážkou: „Veršem můžeme říct i to, co by jinak slušně říct nešlo“. Jeho pohled na věci je přímý a opravdový, „nic krásnějšího než to všechno, co mají holky, neznám“... žádná literátština tu nešustí. ( A je třeba si takového pohledu na věc vážit, děvčata!) Vždyť i na přednes básně nedoporučuje autor krom škrobeného projevu ani škrobenou košili , etc. Poezie je Martinovi Patřičnému přítelkyní a múzou, kterou se snaží promítnout i do vaší duše, nabízí, cituje nejlepší verše svého chlapského pohledu na věc – vlastně nabízí – ochutnejte, stojí to za to! (Jako ostatně celá knížka). Stále máme šanci - něco se dozvědět. S radostí povyrůst. Tuhle recenzi mi poslala básnířka Zuzana Špůrová, moc děkuju! která nemá www a pokud vím ani url ani orl - to je vtip