Holky to chtěj taky

Kniha otvírá důležitá témata, poměrně informačně vydatné, nejvíce asi rozhovory s různými lidmi. Možná by se hodil i zcela protichůdný pohled na věc - rozhovor s takovou zástupkyní. Tato ibalginově růžová knížka mě taky vedla k mnoha zamyšlením a pozastavením se nad různými situacemi.

Bohužel, knize musím udělit nízké hodnocení. Je vidět, že autorka není odbornice na dané téma a na knize je to znát. Vše je podáváno pouze z jednoho pohledu a to autorčina. Což by nemuselo vadit, ale tady to vadí, protože ten pohled není vůbec objektivní. Vše, co je v knize napsáno, tak musí podpořit autorčin názor, který mnohdy vyznívá jako jediný správný. Což dokládají rozhovory, kdy volba osob, se kterými byl rozhovor dělán, byly pouze ti, kteří mají na věc stejný názor jako autorka. Druhé straně názorového spektra nebyl dán žádný prostor. A jednak opravdu návodné otázky. Konkrétně mi vadí, jak autorka neustále haní náš systém péče o malé děti, že máme příliš dlouhou rodičovskou dovolenou atd. Ano, ale je spousta maminek, kterým to vyhovuje a jsou za to rády. Každý je jiný a každý to cítí jinak, má jiné potřeby, motivace, finance atd. Ocenila bych tedy, kdyby autorka přiznala, že někdo chce být dlouho doma a náš systém mu to umožňuje, a že stejně tak, když chce někdo pracovat brzy, systém mu to umožňuje. Je pravda, že chce zapracovat na možnostech (kratší úvazky, flexibilita apod.), ale nutit to každému, že je to jediné správné řešení a že děti ve skupinkách jsou nejšťastnější a ty, co tam nechodí, tak už na startu získávají nevýhody, je hnusné. A opět neobjektivní. Bojím se, že když takovéto aktivistky budou dlouho a nahlas hučet, tak se dotaneme do opačného extrému, kdy budou všechny primárně pečující osoby do práce šupem. Ale brzké odloučení nezvládne každé dítě a ani každý rodič. Jsou děti, kterým je nejlépe doma. A jsou ženy, které jsou rády doma, baví je to a naplňuje. Tak proč nejít zlatou střední cestou? Ať si to každý nastaví, jak mu vyhovuje. Ještě bych se vrátila k rozhovorům - je zajímavé, že rozhovor autorka nevedla s žádnou prodavačkou, učitelkou či jinou pozicí, ale vždy s těmi, kdo si to mohou zařídit po svém a mají flexibilitu. Těm se to pak povídá. Ale když se pak maminka vrací například do obchodu, kde jí řeknou, že když nemůže dělat víkendy, nazdar, tak by "určitě byla ráda", že může budovat kariéru. Ne každý chce hned do práce. Ne každý má práci, kam se pohrne. Kniha mohla být velmi přínosná, ale takto jak je napsaná - neodborně (některé argumenty jsou zcestné, špatně užité - např. když se hovořilo, že dětem ze sociálně slabších vrstev školka a skupinky velmi prospívají, tak autorka tímto argumentuje pro všechny děti), pouze jako názor jednoho člověka, bohužel. I když sem tam se světýlko najde, hlavně v některých rozhovorech, kde dotazované zmiňují, že každému vyhovuje něco jiného (déBohužel, knize musím udělit nízké hodnocení. Je vidět, že autorka není odbornice na dané téma a na knize je to znát. Vše je podáváno pouze z jednoho pohledu a to autorčina. Což by nemuselo vadit, ale tady to vadí, protože ten pohled není vůbec objektivní. Vše, co je v knize napsáno, tak musí podpořit autorčin názor, který mnohdy vyznívá jako jediný správný. Což dokládají rozhovory, kdy volba osob, se kterými byl rozhovor dělán, byly pouze ti, kteří mají na věc stejný názor jako autorka. Druhé straně názorového spektra nebyl dán žádný prostor. A jednak opravdu návodné otázky. Konkrétně mi vadí, jak autorka neustále haní náš systém péče o malé děti, že máme příliš dlouhou rodičovskou dovolenou atd. Ano, ale je spousta maminek, kterým to vyhovuje a jsou za to rády. Každý je jiný a každý to cítí jinak, má jiné potřeby, motivace, finance atd. Ocenila bych tedy, kdyby autorka přiznala, že někdo chce být dlouho doma a náš systém mu to umožňuje, a že stejně tak, když chce někdo pracovat brzy, systém mu to umožňuje. Je pravda, že chce zapracovat na možnostech (kratší úvazky, flexibilita apod.), ale nutit to každému, že je to jediné správné řešení a že děti ve skupinkách jsou nejšťastnější a ty, co tam nechodí, tak už na startu získávají nevýhody, je hnusné. A opět neobjektivní. Bojím se, že když takovéto aktivistky budou dlouho a nahlas hučet, tak se dostaneme do opačného extrému, kdy budou všechny primárně pečující osoby do práce šupem. Ale brzké odloučení nezvládne každé dítě a ani každý rodič. Jsou děti, kterým je nejlépe doma. A jsou ženy, které jsou rády doma, baví je to a naplňuje. Tak proč nejít zlatou střední cestou? Ať si to každý nastaví, jak mu vyhovuje. Kniha mohla být velmi přínosná, ale jak je kniha napsaná, tak bohužel. Nelíbí se mi chybné užívání argumentů – např. vzít výsledky výzkumu, že dětem ze sociálně slabších vrstev skupinky a školka velmi prospívá, a tento argument napasovat na všechny děti. Ale abych byla fér – je v knize pár světlejších míst, třeba že některé dotazované často samy zmiňovaly, že každému to vyhovuje jinak (délka RD, pracovat vs. nepracovat) a že žádná možnost není špatně. Ale i přesto, že to bylo v rozhovorech několikrát zmíněné, autorka to úplně pomíjí a jede si svou. Doufám, že se jako společnost posuneme, protože flexibilní práce a zkrácené úvazky vítám a jsou potřeba, ale že to nepůjde na opačnou stranu, do extrému, kdy budou ženy nucené vrátit se do práce po krátkém časovém úseku doma s miminkem.