Drzý kravaťák

Začátek byl pěkný, rychle to ubíhalo a hodně jsem se nasmála. Pak přišlo menší drama ( ale bylo to takový klišé, až to bolelo), a pak zase krásný konec se vším všudy. Trochu mi to připomnělo Alfa samce s lepší zápletkou. Pěkné, užila jsem si to.

,,Miluju Grahama J. Morgana. Pana Božského Klacka. Drzýho kravaťáka. Celibátníka z Manhattanu. Padesát odstínů Morgana. Milovala jsem je všechny. Milovala jsem na něm, že oceňoval všechny moje osobní zvláštnosti. Milovala jsem, že mě chránil. Milovala jsem, že jsem se s ním poprvé v životě cítila být pro někoho tou nejdůležitější osobou na světě - pro něho." No ženy, ještě že mám dovolenou a mohla jsem si v klidu bez přerušení a odcházení užít další skvělý počin tohoto, pro mě bezkonkurenčního dua. Kam na ty příběhy autorky chodí? Kde berou stále inspiraci? Tady je to jasné. Tohle je příběh, který se v běžném životě může stát spoustě lidí. Mně připadá naprosto skutečný a ani trochu přitažený za vlasy. Jediné plus je, že opět končí dobře, na rozdíl od reality, která není vždy tak růžová. ,,Já sice nemám tvoje jméno vytetované u srdce, ale mám ho navždy vryté do duše. Skoro dvě desítky let svého života jsem si myslela, že nemůžu být milována. Děkuji ti, že jsi mi ukázal, že se mýlím. Změnil si mi život." Bavila jsem se, ostatně jako vždy. Zprvu je kniha dost humorná, potom pozvolna přechází do fáze, kde se řeší běžné problémy života. Graham a Soraya jsou skvělý pár a pasují k sobě, jak prdel na hrnec. To jejich špičkování, vzájemná přitažlivost a láska....Emoce se mnou opět cvičily, jako vždy a samozřejmě mi ukaplo několik slz. Prostě miluju příběhy těchto autorek. ,,Život před tebe někdy postaví překážky, něco, co vůbec nečekáš. Musíme se rozhodnout mezi tím, jestli chceme být upřímní sami k sobě, nebo čestní k těm, které milujeme."