Mezopotámie

Celá tato série se dle mého názoru zaslouží více slávy. Více vyzdvihování a všeobecného uznávání. Vždyť jsou všechny "bárovky" tak skvělé! Například tato kniha o vypáleném, vaplaveném a prostě zničeném městě s mrtvolami a chudákem opuštěném Tilharovi. Počínajíc smutně, končíc šťastně. Pokud celý (a náramně vydařený) příběh shrneme do pomyslné kostky, znělo by to asi takhle: Nejdřív to vypadá jako obyčejná zkáza povodně, ale Bára nakonec zjišťuje, že je to dílo Narám - Sína, který Uruk zničil stejně jako Kiš. Vše jí ochotně vysvětluje Tilhar s mulou Muškou, který přišel o svoji rodinu právě kvůli tomuto muži. Po záchraně paní Kasatu (která nakonec stejně zahynula) se vydali dál a Bára se se svým přítelem musela nakonec rozdělit a byla ubytována v klášteře kde čistila rahože. Zde potkala zamilovaného Gišnimbara a po napadení celého chrámu musela s tímto skoro mužem pomáhat en (to je "šlechtična" do které byl zamilovaný) doručit tabulky s její prosbou jejímu příbuznému, tedy Narám - Sínovi. Bára vymyslela fikanou lest jak zařídit to, že tabulky nebudou podezřelé, ale tohle už vám neprozradím. Za mě to byla velmi podařená kniha a doporuřuji ji úplně všem !

Opět naprosto skvělé! Nikdy bych si nemyslela ze mě historické knížky budou tak moc bavit! Opravdu úžasné jako vždy!