Metro Universe 2033/2: Ke světlu

Další postapokniha. I přesto že se o metro otírá jen okrajově konečně nám dává možnost nahlédnout za hranice hermetických dveří a porozhlédnout se po zničeném světě. Tajemné světlo, výprava do neznámá, nástrahy, úklady a útoky nepřátelských skupin dává knížce šťávu a energii k dalšímu běhu děje. Konečné překvapivé rozuzlení jen podtrhne celý příběh a člověk si řekne, "A vlastně, proč ne? Proč by to tak nemohlo být?". Za mě čtivá, zajímavá a neodtrhnutelná kniha.

"Člověk nestojí za nic, pokud nikdy nepocítil zoufalství." Přečetl jsem Mramorový ráj a byl jsem upřímně zklamán. Proto jsem Ke světlu přistoupil o poznání opatrněji. Ale musím říct, že tohle se opravdu povedlo. Opět na mě dýchla ta správná Glukhovského atmosféra. Je tam všechno, co očekáváte. Temný svět v podzemí, méně temný (avšak ponurejší) svět na povrchu. Z každé stránky na mě dýchala tísnivá atmosféra a přitom Djakov dokázal udržet setkání se zmutovanými monstry na rozumné úrovni. Stejně víte, že největší monstrum je nakonec zase jen člověk. Narozdíl od Kuznětsova, Djakov stvořil skupinku Stalkerů jako opravdové lidi. Každý má nějakou svou temnou stránku - slabinu. Díky tomu jsou postavy rozlišitelné. Každá má svůj vývoj. Paráda. Samotný nápad otevřít tento svět i ostatním autorům a rozšířit ho tak za hranice moskevského metra, je k nezaplacení. Sankt Petěrsburg, Kronstadt, Kotlin - to vše má reálnou předlohu a já už jsem zase s prstem na mapě putoval společně se Stalkery. Pro fanoušky Metra je toto dílko povinností. "Naděje, chlapče, je nebezpečná věc. Hrozivější než lidská hloupost."