Mám velmi rozporuplné pocity. Autorka umí velmi dobře psát, je to cítit z rytmu, vět.. atd atd. Velmi mě bavilo prostředí, doba. Nerozumím však stavbě dějové linky. Prví část jde pomalu, do detailů - sledujeme hrdiny ne jen po dnech spíš po hodinách... čtenář se baví a čeká co se stane. No, zas tak moc se toho nestane, ale dobře, a pak najednou nasednete do rychlíku, jednou dvakrát zpomalí, ale nikdy se nevrátí do toho pomalého, podrobného tempa. A pak mám problém s tím, jak je kniha opakovaně prezentována. " žen, které si žily podle svého, avšak ve špatném stoletím, které s nimi nedokázalo držet krok." Tak tohle jsem tam tedy necítila ani trochu. Jakoby někdo z nakladatelství toto "poselství" na knihu narouboval až po jejím napsáním autorkou, aby se lépe prodávalo. To už mi přišlo, že jsou v knize více akcentované třídní odlišnosti...

Chtěla bych Vám, drahá Vivian ukrytá v této knize, sdělit, že Edna Parkerová Watsonová, neměla pravdu. Vy jste víc než jen zajímavý člověk… Troufám si tvrdit, že každý, kdo si přečte Váš životní příběh, by se mnou souhlasil. Jste odvážná, inspirativní a zcela okouzlující. Každá žena by toužila po přátelství s vámi… Kdybyste existovala, schránku byste měla přeplněnou dopisy jak od starých žen, tak mladých dívek… Elizabeth Gilbertová… děkuji, že jste ji stvořila. Všechny potřebujeme číst slova Vivian Morrisové. Všechny potřebujeme Vás. …………………………………………………………………………………………………………....................... MĚSTO DÍVEK mě uhranulo. MĚSTO DÍVEK mě osvobodilo. MĚSTO DÍVEK mě polaskalo. A přijalo. Neumím slovy vyjádřit, jak fascinující příběh držím v rukou – nepředvídatelná dějová smršť, odzbrojující ženské hrdinky, okázalé město čtyřicátého roku minulého století, chybující mládí přelévající se do moudrosti stáří, láska k životu a sobě samé dodávající kuráž žít svobodně bez všímání si pohledů druhých, pikantní zážitky na každém rohu zářícího velkoměsta, dívky, jimiž bychom chtěly všechny být alespoň na jednu jedinou noc v životě, život plný touhy a kapek nebezpečí, které po vás stečou jakoby nic, láska k muži, jehož se nemůžeme dotknout ani ho vlastnit – ta, kterou příběh začíná a nekončí. Ženské. Smyslné. Ambiciózní. Pokud jste žena, musíte ji poznat. Ať je vám kolik chce let, ať jste jaká jste - ještě o tom nevíte, ale potřebujete Vivian Morrisovou. Potřebujete zážitek takové úrovně, že pro vás čas, ve kterém knihu budete číst, může být časem zlomovým. V přístupu k sobě samé, k nazírání na žití. Vzpamatovat se by znamenalo onemocnět… Zůstat s Vivian Morrisovou, nechat ji na sebe působit v každém dalším dni života, by znamenalo léčit se. Být ženou, co se neomlouvá a nestydí. Silnou, bohatou, sebejistou. Neztrácející kuráž. Uvízla jsem ve MĚSTĚ DÍVEK. Díky Bohu!