Melancholie

Bavilo od začátku do posledního písmene. Závěrečná třetina, kdy vybublávají na povrch detaily a spojitosti z předchozích stran, už byla jízda ála David Lynch, neodolatelně temná a nedořečená. APLAUS!

konečně po delší době na českém literárním písečku "temperamentní" román, který mne vytáhl ve tři ráno z postele a donutil číst až do svítání, precizně "technicky" prokomponovaný ve všech rovinách (kapitoly podle cyklů střídání "tělesných šťáv čili humorů" sic!), pohrává si s nesčetným množstvím skrytých aluzí, narážek a uměleckých odkazů (od antiky po Alenku + borgesovské "rozvětvující se pěšinky"), návratných motivů (masky, tetování), zrcadlení (Ofélie, palindrom) a parodií, jejichž úkolem je demaskovat dnešní "esoterické pozérství" a "teatrální prázdnotu", a já si dovolím vlastní paralelu: Technikova Melancholie = Fowlesův Mág dva příběhy, každý s ústřední postavou povrchního hlupáka (modelka a kvazisatanista), travestovanou jazykovým stylem vyprávění (akademický a samomluva v du-formě), řídí a v závěru propojí skrytý demiurg Mára - Aram - "technik Marek" (viz na straně 52, kde se sám autor nejvíc odhalí, když se jako zdánlivě naprosto nedůležitá postava představí Sisi), všichni jsou tu na něčem nebo na někom závislí a halucinují ve své bublině, protože "smrt přichází také z nitra" a "celý jeden svět zmizí, protože není, kdo by se díval" (beru to jako apel ke čtenáři), a hlavní poslání románu trefujícího se do současného diskursu vidím v záměrném popření titulu na straně 124, že "člověk není nálada" dokonalé, DOPORUČUJU