Medailon

Nebudu lhát... na základě anotace jsem čekala... no rozhodně něco jiného, než jsem dostala. Tady bylo špatně úplně vše. S každou další stránkou jsem byla zklamanější a zmatenější. Ale... vždy se snažím na knize něco pochválit, tak to zkusím i v tomto případě: 1) obálka - na první pohled zaujme, je decentní a má fantasy nádech 2) zasadit příběh do Irska - byla to příjemná změna, do tohoto prostředí se moc často ve fantasy románech nepodíváme A teď se přesunu k tomu, co je prostě na knize slabé: Jak je možné, že čtenář zná jména a lokace DŘÍVE než protagonistka knihy? Toto mě po celou dobu neskutečně rozčilovalo. Bylo to zarážející a následně i otravné, jelikož nejprve jsem já (čtenář) zjistila název místa a teprve pak proběhl nějaký dialog nebo něco, aby Anna zjistila, kde je, kdo to je. Nedává to absolutní smysl a nastávají momenty, kdy si musíme vždy 2x přečíst stejnou informaci, abychom se mohli posunout dále. Anna jako typická představitelka Mary Sue, která dokáže snad vše a nic pro ni není nemožné. Nezlobte se na mě, ale ženská z 21. století opravdu nebude oplývat dovednostmi a schopnostmi, které měla Xena. Sice si několikrát poslechneme, že její otec byl mistr šermíř, ale od deseti let není nikde psané, že šermovala dále. Nikde není popsáno, že by byla jezdkyní, ale dokáže ovládat koně tak, jak ani mnozí po X letech pravidelného docházení na jízdárnu atd. Rozumí angličtině 16. století a stačí jeden rychlokurz irštiny (nebo spíše nějakého dialektu) a i ten ovládá. Vše kolem této postavy je tak nechutně dokonalé, až je to otravné. Logika si už během první kapitoly zabalila kufry a valila pryč. Jinak si nedovedu vysvětlit ten festival hloupostí, kterým si čtenář projde od druhé kapitoly... Anna se v 16. století aklimatizuje rychleji než student na Erasmu. Ovládá angličtinu 16. STOLETÍ (je velký rozdíl mezi ájinou 16. st. X 20./21. st.) a během jednoho rychlokurzu začne ovládat i gaelštinu (nebo asi nějaký irský dialekt). Dokáže plánovat a vést útoky v zemi, kterou NEZNÁ. Zvládá chirurgické zákroky na základě vzpomínky na jejího manžela. Před Finnem používá slovní zásobu, kterou ON NEMŮŽE ZNÁT a on je úplně v klidu. WTF?! Postavy hrají “konkrétní roli” a o nějaké psychologii postav se bavit nemůžeme. Anna je pomalu Xena, Finn je takový Mel Gibson a postavy kolem nich jsou div bezchybní bojovníci za svobodu. A Angláni jsou k*rvy. Tečka. Žádná hloubka, žádná pestrost. Nudná “role”, kterou postavy hrají od začátku do konce. Kniha je docela dlouhá a o to více mě mrzí, jak promarněný byl potenciál všech “výraznějších” postav. Někdy méně je více a tady to platí dvojnásob, jakmile se začneme bavit o akčních/bitevních scénách. Já chápu, že příběh je postaven na tom, že se Irové chtějí osvobodit od Koruny, ale autorka nás dostala do pozice, kdy lítáme z jedné bitvy do druhé, kdy vždy minimálně třetina lidí padne (mezitím se samozřejmě musíme s každým jmenovitě seznámit, abychom vzápětí mohli na to jméno zapomenout) a než se nadějeme, tak projdeme dalšími dvěma šarvátkami. Je toho moc a Finn může být tím nejlepším bojovníkem, ale i on má nějaké limity. Celý svět se točí kolem Anny. To, jakým způsobem k ní všichni vzhlíží, od začátku berou její slovo vážně (kurňa, jsi ženská v 16. století), nechávají ji rozhodovat... jako OK, má nějaký pofidérní medailon, ale chápeme se. Shrnuto, podtrženo... tato kniha má potenciál, ale provedení je opravdu špatné. Chtělo by to buď přísnější bety, anebo zkušenějšího redaktora, který by vychytal všechny nelogické pasáže, které si div neprotiřečí, protože čtenář během čtení může zažívat momenty, kdy bude listovat zpátky a hledat, co přeskočil/vynechal. Kdyby se alespoň všechny zápletky nevyřešily “mávnutím kouzelného proutku”, tak by člověk i překousl to, že Anna je dokonalý “samouk”, kterému stačí na něco pomyslet a už to ovládá na mistrovské úrovni. A ten konec? Doufám, že tento příběh bude maximálně dilogií, protože už ten první díl byl nesmyslně natažený a zanechal více otázek než odpovědí. Má to potenciál a snad pokračování nabídne o 100 % lepší zážitek. Necháme se překvapit. Děkuji Pointě za poskytnutí recenzního výtisku.

Je to přesně ten typ knihy, u které si řeknete: „Ještě jednu kapitolu.“ A najednou zjistíte, že je půlnoc. Bavilo mě propojení historie, dobrodružství i emocí. Příběh mě vtáhl mnohem víc, než jsem čekala, a opravdu jsem byla zvědavá, jak dopadne. Oceňuji, že to není jen romantika, ale hlavně příběh silné ženy, která se ocitne v úplně jiném světě a musí se naučit přežít v době, která rozhodně nebyla jednoduchá. Pokud hledáte knihu, u které na chvíli utečete z reality, Medailon: Odkaz předků za přečtení rozhodně stojí.