Mé srdce je motorová pila

Mé srdce je motorová pila v sobě kloubí jak smysl pro nesmysl, tak v důsledku i nekomplikovanou zápletku. Důležité je ovšem nadšení pro slasher horor a s tím související znalost filmů napříč historií tohoto žánru. Navíc láká jistá potřeštěnost ústředního motivu, tedy hrdinka natolik zblázněná do krvavých bijáků, až své nastřádané znalosti jednoho dne využije hned v první linii. Jenže ono ejhle, už ani ty strašidelné historiky nejsou, co bývávaly. Stephen Graham Jones se pouští do komplikované hry zvané psychopatologie a na paškál si nebere nic menšího, než je hluboko uložené trauma. V kostce nic složitého, ale autorova stylistika celou věc komplikuje, stejně jako potřeba všelijak zašmodrchat vývoj událostí, aby si David Lynch a jeho blízcí přátelé mohli spokojeně mnout ruce. Já mezi ně bohužel nepatřím, takže jsem krom prvních padesáti stran trpěl až do konce. PS: S tvými doporučeními jsem, Borisi Tesáčku Hokroviči, definitivně skončil. A můžeš si za to sám, nerde jeden intelektuálská.

Krvavá zátoka, Žár, Před úsvitem, Všechno nejlepší k mým narozeninám, Hrůza na jevišti, Pátky třináctého a Noční můry - slasher hororové filmy mám rád a líbilo se mi jejich začlenění do děje knihy, všechny odkazy, postavy, postřehy a poznámky o nich. Společně s motivem tzv. poslední dívky to bylo však jediné, co mě na knize bavilo. Kniha se mi nečetla dobře, přišla mi zdlouhavá a trochu zmatená. Slasher v reálném světě mě zklamal. Půl napůl. 50%